Filozofie Čunkovy aféry
Když řeknu, že aféra Jiřího Čunka má i filozofický rozměr, bude to pokládáno za plácnutí. Asi jako když se řekne "filozofie podnikatelského záměru". Nebo "filozofie vládního návrhu". - Ano, slova "filozofie" se užívá i tam, kde by mělo zaznít slovo jiné, například princip, intence, logika atd.
Já ale vnímám filozofii v tradičním smyslu jako myšlenkové úsilí dobrat se toho, co je nejpodstatnější pro naše vědění o člověku, o světě a o tom, jak k tomuto vědění dospíváme, čili jak a co poznáváme.
Filozofie není jen akademická disciplína. Nějakou filozofii, nějaký světonázor si osvojíme skoro každý. Výslednicí většinově zvolených názorů je to, čemu říkáme "duch doby". Duch doby praví, že skutečnost je pluralitní, že objektivní pravda neexistuje, a pokud snad ano, že je nedosažitelná. Každý tedy máme tu pravdu, k níž jsme z nějakých důvodů dospěli, třeba i svévolně. Proto se nesluší vztahovat závaznost vlastní pravdy na někoho jiného. Nezbývá tedy než se vzájemně s těmi různými pravdami tolerovat. Jinak by se mohly ocitnout v rozporu a co potom? Hlasovat? Překřikovat se? Licitovat, kdo víc zaplatí?
Pojem pravdy nepozorovaně splynul s pojmem "zájem". Tak je tomu v politice a v ekonomice. Ve vědě by tomu tak být nemělo. Ani v té oblasti, jíž říkáme "spravedlnost" (čili justice). Tam na to máme hierarchicky uspořádané instituce. Je jen věcí dohody, že pravda té vyšší je závazná pro tu nižší, ale duch doby vládne i tam. Víme o tom své.
V Čunkově případě se střetlo několik takových pravd. Pravda Jiřího Čunka, jeho bývalé sekretářky, jeho vyšetřovatelů, státních zástupců, pravda pánů Paroubka a Filipa, pravdy redaktorů mediálního zpravodajství a zejména komentátorů. Samozřejmě i pravdy jednotlivých občanů, kteří píší čtenářské dopisy. Samé vzájemně neslučitelné pravdy...
Jiří Čunek nebude stíhán. Obvinění není podepřeno dostatečnými důkazy, vyšetřování bylo nekorektní a neúnosně zpolitizované, pravil státní zástupce. Je toto ta nepřiznávaná Pravda s velkým "P"? Obávám se, že je to pouze situační danost. Jiné okolnosti by dospěly k jiné pravdě. - Levicové strany proto hněvivě protestují (třebaže prý tam u nich vyšetřovací spis nikdo nezná). Velmi nespokojena jsou média, především tisk. Hospodářské noviny, jediný deník, který osobně pokládám za relativně seriózní, si posteskly: Rozhodnutí státního zástupce je "sice možná správné, ale nikdo mu neuvěří"- napsaly.
Pokud vůbec existuje nějaké poučení z Čunkovy aféry, zdá se, že je lakonicky vystihl právě tento výrok. Konstatuje atmosféru všeobecné nevěrohodnosti všeho, co u nás kdokoli vypustí z úst či napíše, pán nebo kmán. To ovzduší však kdosi vytvářel, média nevyjímaje.
S čím by byla naše žurnalistika spokojena, aby si nestýskala? S tím, kdyby Čunek odstoupil? Neudělal to, byl si asi jist "svou pravdou". Nebo kdyby byl odsouzen a potrestán? To je ale prejudikování výsledku trestního řízení. Možná, že mediální zájem a jeho zklamání je prostší. Převážná většina naší žurnalistiky zaujala k věci od samého počátku postoj nikoli zjišťující a analyzující, ale pranýřující a nátlakový. Čunkova aféra slibovala být něčím na způsob koridy či gladiátorského zápasu, tedy mediální pastvou. A teď má žurnalistika utrum...
Ale nemá. Téma bude nadále přetřásáno a rozmazáváno, jako kauza Kubice, kauza Krejčíř, "pět na stůl v českých"aj. Taky může být na čas dáno k ledu jako internet do škol, gripeny nebo dálnice do Ostravy, a vzpomenuto při vhodné příležitosti. Ale spíš to první, Čunek je ministr, proto to bude schytávat pořád. O to se postarají - média. Pokud vyklouzne, nedarují mu to.
Ještě na skok k té filozofii; nebo k "světonázoru", chcete-li. Sázka na subjektivistické a relativistické pojetí pravdy má i své příjemné stránky. Zbavuje nás odpovědnosti. Nemusíme se pídit po tom, kdo za co může nebo jak to bylo s tou minulostí. Stačí zaujmout postoj zvaný alibismus. Naše soudnictví na to přišlo už dávno. V obtížných kauzách, které vyžadují maximum soudnosti, se alibisticky přidržuje litery zákona. Myslím, že ani politici a novináři, aspoň ti, které je nejvíc slyšet, se nevracejí k tomu, co řekli nebo napsali před rokem, před měsícem, před týdnem. Výsledkem je pak atmosféra všeobecné nevěrohodnosti, jíž si bezděčně povšimly Hospodářské noviny. Jinak řečeno - blbá nálada.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.