Filmový režisér Reygadas nachází krásu přítomnosti prostřednictvím syrovosti a násilí. Zásadně angažuje neherce
Carlos Reygadas je mexický režisér, který se ve své zemi pyšní nálepkou provokatér a je mu vyčítáno, že ukazuje mexickou realitu jen z té nejhorší stránky. Ve své knize částečně vysvětluje, proč to tak je.
„Tváří v tvář věrohodnému výjevu jsme ochotni přijmout obrazy, které jsou ve skutečnosti neskutečně zdrcující, které ale bezbolestně spolkneme,“ píše režisér v knize Přítomnost, kterou letos vydalo nakladatelství AMU.
Reygadas se v ní zamýšlí nad nejhlubšími základy filmové a obrazové řeči. Opírá se o poznatky světových estetiků a filozofů. Lukáš Hurník se pokusil porovnat jeho úvahy se situací v hudbě. Obě umění spojuje to, že běží v čase, mají svůj rytmus, který podobnými principy působí na prožitky diváka, resp. posluchače.
Sbližování a naslouchání
Carlos Reygadas v knize poodhaluje i svou práci s herci. Zásadně neangažuje školené a etablované herce. Účinkující jdou na plac jen s minimem informací, mají pouze základní pokyny, jak se mají ve scéně chovat. Nevědí, jakého příběhu jsou součástí. A režisér jim navíc zakazuje projevovat emoce. Pro neherce to tedy musí být docela prekérní situace.
Čtěte také
„S herci navazuji vztah založený na vzájemné důvěře, která přesahuje obyčejný pracovní vztah. Když spolu točíme film, znají můj život a myšlenky tak dobře, jako znám já ty jejich. Než začneme, hovoříme o všem možném a zejména o svých soukromých životech. Zatímco se vzájemně sbližujeme, snažím se co nejpozorněji naslouchat jejich pojetí života, porozumět jejich povaze a sledovat jejich chování, abych vypozoroval vlastnosti, jako je přirozená rychlost pohybů a vyjadřování, a jaké zaujímají postoje ke svým stinným stránkám. Chci je poznat, abych v případě potřeby mohl pracovat s jejich emocemi a aby věděli, kdo jsem, a mohli mi důvěřovat a bez obav se na cokoli zeptat.“
Autor knihy nám na 150 stránkách představuje svůj pohled na estetiku filmu, ale svým způsobem i všech dalších umění. Zdůrazňuje, že film je především obraz a postavy, předměty, světlo, prostředí jsou existující bytosti, které většinou nereprezentují nic konkrétního z reálného světa.
Lukáš Hurník, který knihu pro pořad Ex libris připravil, v ní hledá paralely s uměním, které je mu nejbližší, tedy s hudbou. Z uvažování nad knihou se tak stává současně jistá forma dialogu mezi textem filmového režiséra a jeho čtenáře, kterým je hudební skladatel.
Související
-
Kapr nebo Kure Kure? Servírujeme tučný nákyp z nejbizarnějších filmových lahůdek všech dob
Filmově-kritický magazín Čelisti připomínal během předvánočního speciálu verbální verzi račích závodů.
-
Karel Kachyňa točil od 50. do 90. let. Jak to bylo možné?
Respektovaný český filmový režisér Karel Kachyňa začal natáčet v 50. letech a jeho uměleckým vrcholem byly na konci 60. let filmy Ucho, Kočár do Vídně nebo Noc nevěsty.
-
Vrazi nejsou jen monstra, říká režisér. Dělat z psychopatů celebrity je zvrácené, oponuje filozof
Mají být reální sérioví vrazi hlavními hrdiny celovečerních snímků, seriálů a podcastů? Diskutují režisér a dokumentarista Petr Hátle a filozof Václav Němec.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
