Vrazi nejsou jen monstra, říká režisér filmu Manželé Stodolovi. Dělat z psychopatů celebrity je zvrácené, oponuje filozof

Podle režiséra filmu je příběh manželů Stodolových více než jen výčtem zločinů. „Nemyslím, že je přesné mluvit o vrazích jenom jako o monstrech, jako kdyby to byl živočišný druh, který sem spadl z jiného světa. Naopak si myslím, že činy, které dělají, jsou součástí lidského chování odjakživa,“ říká Petr Hátle.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Každý důchodce má našetřeno na pohřeb.‘ Do kin vstupuje film o sériových vrazích Stodolových

Umělecká zpracování by nás proto měla od externalizace zla odrazovat. „Je špatné o tom přemýšlet jako o něčem, o čem se nemluví nebo co se nás vlastně netýká, co se týká jenom těch lidí, kteří ty zločiny páchají,“ dodává.

Pro diváky i tvůrce je lákavé hledat za jejich činy různé pohnutky a podněty, které je ke spáchání vedly, konstatuje filosof Václav Němec. „Je legitimní hledat motivaci. Potřebujeme porozumět tomu, co vede člověka k tomu, že se stane vraždícím monstrem. Ale nelze zároveň zamlčovat, že to vraždící monstra jsou,“ myslí si.

Zlo a zločinci fascinují zejména publikum pokleslejšího vkusu. Jde o to nabourávat tyto stereotypy.
Václav Němec

Hlavním problémem filmových zpracování podle něj je nevyvážená pozornost, která se pachatelům věnuje.

„V současném filmovém průmyslu je tendence dělat z vrahů celebrity a naskakuje se na tu vlnu, která je podle mě trochu zvrácená. Už jsme měli film o Kajínkovi, měli jsme Olgu Hepnarovou,“ vyjmenovává Němec. „V podstatě každý sériový vrah už má nějaký seriál na rozdíl od obětí, které samozřejmě filmy nemají.“

Love story jako každá jiná?

Příběhy vrahů jsou ale zajímavé i psychologicky, protože jejich činy jsou často skryty pod zástěrkou spořádaných občanů.

Čtěte také

Že existuje šílený pár, který na venkově zabíjí důchodce? Tehdy to nikoho nenapadlo, říká Petr Hátle. O manželech Stodolových chystá film

„Když jsem se začal případu Stodolových věnovat, překvapilo mě, jak nenápadní a banální byli. Měli mimikry normálního nudného páru. Zajímala mě právě tato nezvyklost, jak my si představujeme sériové vrahy – že to jsou lidi, které nepotkáváme nebo žijí paralelní životy. A oni jsou často ve společnosti normálně vpletení jako my všichni ostatní,“ popisuje Hátle.

Právě tato banalita ale z filmů často nevyplývá jako hlavní charakteristika vrahů. Podobně je tomu podle Němce i u Manželů Stodolových.

„Souhlasím, že je třeba odhalovat nějaké hlubší příčiny. Ale mám velké pochybnosti, jestli se to podaří v případě, kdy uděláme ve filmu základní dějovou linku ze vztahu těch dvou osob, protože je to skutečně až jakási love story,“ kritizuje film.

Tabu nejsou správná. Je fajn věnovat se obětem, když se ta událost děje. Ale s odstupem už diskuze nebo umělecký pohled může být širší.
Petr Hátle

Pojetí podle režiséra filmu odpovídá realitě. „Love story nemusí být jenom typu Titanik,“ objajuje svůj snímek Hátle. „Pro mě láska není jenom romantická. Je to láska, která vede třeba k závislým vztahům nebo domácímu násilí. Tyto všechny věci pro mě začínají láskou a myslím si, že to označení love story, samozřejmě s tím dodatkem v české kriminální historii, odpovídá.“

Solidarita s obětmi

Další výtka by mohla směřovat ke zobrazení obětí,které jsou ve filmu ztvárněny spíše v kontextu životů manželů Stodolových.

„Měli bychom věnovat pozornost hlavně obětem, pozůstalým, příbuzným. To je perspektiva, kterou bychom se měli dívat na tak závažné zločiny,“ domnívá se Němec. Solidarita by podle něj měla být na prvním místě i v umění.

„Zlo a zločinci fascinují zejména publikum pokleslejšího vkusu, ale není účelem kvalitního umění nadbíhat pokleslému vkusu, ale jde o to naopak nabourávat tyto stereotypy. A já bych považoval za velmi odvážný filmařský počin, kdyby se někdo pokusil vyprávět příběhy více z perspektivy obětí než zločinců,“ navrhuje Němec.

Čtěte také

Manželé Stodolovi jsou true crime oholený na kost. Na projekci vyražte s igelitkou

Poptávka po kriminálním obsahu je kromě vkusu ovlivněná také nabídkou. „Film jsme začali připravovat přibližně před třemi roky, kdy situace na audiovizuálním trhu s true crimy nebyla tak živá. Kdybych ten film připravoval v dnešní době, mnohem víc a hlouběji bych si rozmyslel, proč to vlastně dělat,“ podotýká Hátle.

Obecně ale filmové verze kriminálních příběhů nepovažuje za problematické.

„Myslím, že tabu nejsou správná. Je fajn věnovat se obětem a tomu, jak jim pomoct v žurnalistickém pohledu, když se děje ta událost. Ale věřím, že s odstupem už diskuze nebo umělecký pohled může být širší,“ uzavírá Hátle.

Více podrobností o přípravách filmu, rizicích uměleckých adaptací životů vrahů nebo roli obětí ve filmu Manželé Stodolovi si můžete poslechnout v záznamu diskuse. Moderuje Karolína Koubová.