Filip Nerad: Další direkt pro Borise Johnsona. Tentokrát od britského soudu
Bezprecedentní a průlomový verdikt s účinností ústavního a politického dynamitu.
Tak by se dala ve zkratce shrnout hodnocení, která v Británii zaznívají na dresu rozsudku britského nejvyššího soudu ve sporu o přerušení parlamentu. Vláda ukončila jeho zasedání na zcela nestandardních pět týdnů v době vrcholících domácích sporů okolo brexitu.
Čtěte také
Její kritici v tom neviděli krok k přípravě nového legislativního období, jak to zdůvodňoval kabinet, ale snahu bránit parlamentu ve výkonu funkce. A nejvyšší soud jim v tom dal stoprocentně za pravdu.
Jeho verdikt je v prvé řadě tvrdou porážkou pro premiéra Johnsona – patrně nejtvrdší, jakou v sérii proher od nástupu do funkce zatím utrpěl. Soud odmítl všechny argumenty vlády a označil její rozhodnutí za protiprávní a přerušení parlamentní schůze od počátku za neplatné.
Jednoznačně konstatoval, že premiér neměl žádný zákonný důvod požadovat tak dlouhou parlamentní přestávku. Tím, že to udělal, uvedl podle soudu královnu Alžbětu II. v omyl. Jinak řečeno ji obelhal. Panovnice se tak nedobrovolně stala spolupachatelkou jedné z největších krizí v Británii za poslední roky.
Příval politických ran
Čtěte také
Za normálních okolností by každý ostrovní premiér v takové situaci okamžitě mířil do Buckinghamského paláce s rezignací. Jenže Británie se v běžné situaci nenachází. Za dveřmi je brexit a stále není jasné, jak a zda vůbec Spojené království na konci října z Evropské unie odejde.
Johnson usiluje o úpravu dohody s unií. I když neuspěje, je rozhodnutý Británii vyvést z evropského bloku v současném termínu. Parlament ho naopak ještě před svým rozpuštěním zavázal, že v takovém případě musí premiér požádat o další odklad brexitu.
Johnson proto teď nebude chtít pustit otěže vlády z ruky. V Dolní sněmovně nemá většinu, a pokud by se protivládnímu táboru po případné premiérově demisi podařilo dohodnout na přechodném kabinetu, jistě by to znamenalo novou žádost o posunutí brexitu spojenou s vypsáním voleb. A takové žádosti by unijní lídři zřejmě vyhověli.
Čtěte také
Boris Johnson by tomu neměl jak zabránit a utrpěl by tím další těžký direkt. Rozplynul by se totiž jeho hlavní politický cíl a slib – ukončit britské členství v EU na konci října stůj co stůj.
Předseda londýnské vlády má teď před sebou výroční konferenci své strany. Ta nemá důvod ho nepodržet. Pod Johnsonovým vedením rostou konzervativcům preference a navzdory jedné porážce na půdě parlamentu a teď i soudu za druhou a ztrátě většiny ve sněmovně jsou toryové podle průzkumů stále nejsilnější stranou.
Pokud dojde na předčasné volby – a je prakticky jisté, že na ně dojít musí – mají v nich konzervativci momentálně šanci jedině s Johnsonem. Spíše než jeho hlavu tak může facka vládě od britského nejvyššího soudu stát místo některého z premiérových poradců.
Na samotný brexit nemá rozhodnutí soudu žádný dopad. Parlament dal předsedovi vlády zákonem do 19. října čas na dohodu s unií. Má tak stále určitý manévrovací prostor. Pokud jí nedosáhne, potom se teprve ukáže, nakolik příval politických ran z poslední doby Borise Johnsona skutečně oslabil. A zda ho donutí požádat o nový odklad, nebo dá raději přednost osudu mrtvoly v příkopu, jak sám prohlásil.
Autor je analytik Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
