Filip Nerad: Další direkt pro Borise Johnsona. Tentokrát od britského soudu

Odpůrci brexitu reagují na rozhodnutí britského nejvyššího soudu ve sporu o přerušení parlamentu
Odpůrci brexitu reagují na rozhodnutí britského nejvyššího soudu ve sporu o přerušení parlamentu

Bezprecedentní a průlomový verdikt s účinností ústavního a politického dynamitu.

Tak by se dala ve zkratce shrnout hodnocení, která v Británii zaznívají na dresu rozsudku britského nejvyššího soudu ve sporu o přerušení parlamentu. Vláda ukončila jeho zasedání na zcela nestandardních pět týdnů v době vrcholících domácích sporů okolo brexitu.

Její kritici v tom neviděli krok k přípravě nového legislativního období, jak to zdůvodňoval kabinet, ale snahu bránit parlamentu ve výkonu funkce. A nejvyšší soud jim v tom dal stoprocentně za pravdu.

Jeho verdikt je v prvé řadě tvrdou porážkou pro premiéra Johnsona – patrně nejtvrdší, jakou v sérii proher od nástupu do funkce zatím utrpěl. Soud odmítl všechny argumenty vlády a označil její rozhodnutí za protiprávní a přerušení parlamentní schůze od počátku za neplatné.

Jednoznačně konstatoval, že premiér neměl žádný zákonný důvod požadovat tak dlouhou parlamentní přestávku. Tím, že to udělal, uvedl podle soudu královnu Alžbětu II. v omyl. Jinak řečeno ji obelhal. Panovnice se tak nedobrovolně stala spolupachatelkou jedné z největších krizí v Británii za poslední roky.

Příval politických ran

Za normálních okolností by každý ostrovní premiér v takové situaci okamžitě mířil do Buckinghamského paláce s rezignací. Jenže Británie se v běžné situaci nenachází. Za dveřmi je brexit a stále není jasné, jak a zda vůbec Spojené království na konci října z Evropské unie odejde.

Johnson usiluje o úpravu dohody s unií. I když neuspěje, je rozhodnutý Británii vyvést z evropského bloku v současném termínu. Parlament ho naopak ještě před svým rozpuštěním zavázal, že v takovém případě musí premiér požádat o další odklad brexitu.

Johnson proto teď nebude chtít pustit otěže vlády z ruky. V Dolní sněmovně nemá většinu, a pokud by se protivládnímu táboru po případné premiérově demisi podařilo dohodnout na přechodném kabinetu, jistě by to znamenalo novou žádost o posunutí brexitu spojenou s vypsáním voleb. A takové žádosti by unijní lídři zřejmě vyhověli.

Boris Johnson by tomu neměl jak zabránit a utrpěl by tím další těžký direkt. Rozplynul by se totiž jeho hlavní politický cíl a slib – ukončit britské členství v EU na konci října stůj co stůj.

Předseda londýnské vlády má teď před sebou výroční konferenci své strany. Ta nemá důvod ho nepodržet. Pod Johnsonovým vedením rostou konzervativcům preference a navzdory jedné porážce na půdě parlamentu a teď i soudu za druhou a ztrátě většiny ve sněmovně jsou toryové podle průzkumů stále nejsilnější stranou.

Pokud dojde na předčasné volby – a je prakticky jisté, že na ně dojít musí – mají v nich konzervativci momentálně šanci jedině s Johnsonem. Spíše než jeho hlavu tak může facka vládě od britského nejvyššího soudu stát místo některého z premiérových poradců.

Filip Nerad

Na samotný brexit nemá rozhodnutí soudu žádný dopad. Parlament dal předsedovi vlády zákonem do 19. října čas na dohodu s unií. Má tak stále určitý manévrovací prostor. Pokud jí nedosáhne, potom se teprve ukáže, nakolik příval politických ran z poslední doby Borise Johnsona skutečně oslabil. A zda ho donutí požádat o nový odklad, nebo dá raději přednost osudu mrtvoly v příkopu, jak sám prohlásil.

Autor je analytik Českého rozhlasu