Fašisté vraždí, stát je kryje?
Byla to jedna z nejpočetnějších akcí ruské, jistěže mimoparlamentní, opozice v poslední době, soudí deník Kommersant a přidává počet tisíc demonstrantů. Provládní tiskové zdroje se zadostiučiněním píší naopak o mizerné účasti, jen 200 lidí podle milice, když sami účastníci museli prý přiznat stovku. Je to tradiční ruská hra stoupenců dané manifestace a jejích odpůrců.
Ti první čísla nadsazují, druzí podhodnocují. Dvě vzpomínkové akce tohoto týdne, v rozmezí pár hodin, na uznávaného občanského aktivistu, advokáta Stanislava Markelova a novinářku Anastasii Baburovou jsou zajímavé a důležité ovšem z jiného důvodu. Nešlo jen o tryznu za brutálně zavražděné před rokem, v centru města, za bílého dne, ale o důrazný protest proti sílící xenofobii, rostoucímu nacionalismu až nacismu. Podobných akcí se samozřejmě pravidelně účastní notoričtí demonstranti, leč na Petrovském bulváru a u památníku Gribojedova se v úterý kromě nich sešlo ještě mnohem více lidí, především a překvapivě mladých, kteří mají potřebu se zapojit do veřejného života a nehodlají proto vstupovat do fašizujících úderek putinovského proudu.
A protože v Moskvě platí, že, kdo nejde s námi, jde proti nám, měly vzpomínkové akce za oba zavražděné občanské aktivisty tak charakteristický průběh. Státní moc, tedy moskevská radnice se snažila akci zmařit tradičními byrokratickými obstrukcemi. Zamítla ji s odůvodněním, že "Výbor 19. ledna", speciálně pro tuto příležitost vytvořený, podal žádost příliš brzy, tj. 14. prosince loňského roku. Kdyby to ovšem neudělal, měl by naopak časový skluz, protože novoroční svátky trvají v Rusku dlouhých deset dní. Obě vzpomínkové akce nakonec Moskva povolila až na osobní intervenci ombucmana Vladimíra Lukina. Přesto, nebo právě proto se radnice postarala o to, aby organizátorům vzpomínkovou akci co možná nejvíce znepříjemnila.
Žádné transparenty, hesla, politická agitace, jen tichý průvod z jednoho místa na druhé. Jak už jsem řekl, byla to největší opoziční akce za poslední dobu. A odpovídalo tomu i nasazení milice, tedy bezpečnostních sil, včetně těch elitních, brutalitou proslulých OMONovců. Proti nim lidé se svíčkami, portréty zavražděných a antifašistickými transparenty; mohlo by se zdát, nemohou být nebezpeční ani městu, ani Kremlu. Opak je, z pohledu obou institucí, pravdou! Policie pečlivě sledovala účastníky, jejich šiky rozbila do lépe monitorovatelných skupinek, zakázala megafon a na 3 desítky lidí odvezla na strážnici. Přitom šlo o připomínku vraždy, jejíž vyšetřování osobně řídí generální prokurátor Čajka a provádí Hlavní správa vyšetřování Výboru pro vyšetřování. Ve vazbě jsou od loňského listopadu prozatím dva podezřelí. Nikita Tichonov a jeho družka Jevgenije Chasis. Oba z neonacistické "Sjednocené brigády - 88". Tichonov, po kterém několik let marně pátrali kvůli vraždě antifašisty Rjuchina, se nejprve k vraždě přiznal, pak svou výpověď ovšem stáhl, protože ho prý vyšetřovatelé mučili. Proces s obžalovanou dvojicí má začít v březnu.
Bratr zavražděného advokáta a bývalý poslanec Michail Markelov prý ví, kdo Stanislava zavraždil. Přesto však mlčí, resp. se asi bojí mluvit. Naznačuje přesto, že jde o široké spiknutí krajně pravicových sil, nejen na území samotného Ruska. "Fašisti zabíjejí - stát je kryje!", znělo tento týden na mítincích opozice. Když se dají dohromady informace o obstrukcích moskevské radnice, enormním nasazení milice a některé škodolibé tiskové zprávy o počtu demonstrantů, mohlo by se zdá, že heslo je pravdivé. Minimálně v hlavním městě. V St.Pěterburgu totiž také zorganizovali vzpomínkové akce na Markelova a Baburovou, ale formou nerušeného happeningu. Zato v Moskvě soudili hlavního organizátora, nestora občanských práv Lva Ponomareva za to, že na stěží povolené a tak okleštěné akce v centru města přišlo více lidí, než bylo povoleno. 400 na každou a smělo jich zlovůlí radnice být jen 200. S takovou ovšem hrozí, že za rok přijde ještě více lidí znechucených poměry ve společnosti, která by byla ráda občanskou, je stále nomenklaturně-policejní, vychylující se k radikálnímu nacionalismu. Ostatně, na dlouhém seznamu občanských aktivistů, kteří zemřeli rukou nájemného vraha, není jediný vyjasněný případ. I to společnost vnímá velice citlivě.
Je to bilance, která rozhodně nenapovídá tomu, že by se ruské úřady nějak zvlášť snažily potlačit hnědý mor šířící se z nacionalistických hnutí. Stačí si vzpomenout na celostátní protestní akce krátce po vraždě Markelova 19. ledna 2009. Hlavně, že je ale dost byrokratů a policistů na šikanu občanskoprávních aktivistů; zdá se být tak jednoduché je odzbrojit: zákazem provolávat cokoliv na povolených demonstracích. Jak ukazují zkušenosti tohoto týdne, represe fungují ale jen omezeně, dokud se masově nenaplní další z hesel provolávaných na moskevských ulicích: "Vyjdi do ulic, vrať si své město!"
****Státní moc má teď time-out minimálně do března, kdy by mohli být odsouzení nájemní vrazi Markelova a Baburové, ale především organizátoři ale jednoho z přemnoha případů vražd občanských aktivistů.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka