Farmaceutické firmy uplácejí lékaře

Tím je tato kauza výjimečná. Ne vždycky je po ruce tak pádný důkaz. A ne vždycky je pochybný záměr tak očividný.

Je zvykem, že lékařské kongresy sponzorují firmy. Kongresové poplatky účastníků by je nezaplatily. Je slušné, jedná-li se o skutečný kongres a je-li těch sponzorů víc. Je zvykem, že se k své dobročinnosti přihlásí. Vyvěsí své logo, rozdají propisovačky a třeba i přednesou zdravici. - Co když je sponzor jediný a kongres je věnován právě jeho preparátu? Ani proti tomu nelze namítat. Akce může být pořádána pro vážné zájemce.

Kongres ale může vypadat i takto: je předjaří, dějištěm je luxusní hotel dejme tomu v Dolomitech a odbornosti jsou věnovány pár dní dvě hodiny večer. Zbytek je volno, účastníkům jsou půjčeny lyže, zaplaceny vleky apod. Je-li účastník emočně odolný, řekne, že ho vedl pouze odborný zájem. Že neobvyklá pohostinnost mu byla milá, ale jinak na něho neudělala dojem. Můžeme tu uvažovat o jistém oportunismu, jemuž se lidově říká vyžírkovství. Také se ale můžeme domnívat, že mezi sponzorem a účastníkem akce vznikne vztah. Je to vděčnost? Anebo snaha být na podobnou akci pozván znovu? Pak je ovšem možné, že účastník (lékař) učiní sponzora privilegovaným dodavatelem.

Co tu říkám, jsou jen spekulace. Dokázat to nelze. Faktem zůstává, že se farmaceutické firmy takto chovají. Asi se jim to vyplatí. Ale to by mohly dokázat jen ony. Akce v egyptském letovisku je výjimečná svou čitelností. Vydávala se za odbornou, ale byla něčím jiným. Nejde však jen o kongresy. Způsobů, jimiž firmy získávají náklonnost lékařů, je víc a jsou často méně průzračné. Kolik lékařů se jim daří získat, to nevím. Pouze tuším, že je to množství víc než malé.

Je to zarážející? Nebo dokonce odsouzeníhodné? Už slyším námitky. Ty firmy se přece chovají tržně, čili ziskově, "standardně". Hledají odbytiště. Článkem tržního mechanismu je napsání receptu. Lékař je jejich odběratelem a ony se ho snaží zainteresovat. Vždyť je to normální! Ten lékař přece může být dobrým odborníkem. I když se nechá získat, předepisuje léky, nikoli škodliviny. Co proti tomu namítat? - Nu, je zajímavé, že člověk, který pozadí akce v Egyptě vysvětlil, dostal od své firmy, která také distribuuje léky, promptní vyhazov, třebaže ta jeho firma se na té kamufláži nepodílela. Není to nápadné? - I tady slyším námitku: prozradil obchodní tajemství, a to se nemá. Jenže: tou dojemnou solidaritou firem z téže branže může být i krytí podvodu. - Na to mi můj oponent namítne: Dobrá, ty egyptské radovánky byly ojedinělým excesem. Ale jinak je postup firem, které usilují o přízeň lékařů, součástí standardního tržního chování...

Jak vidno, zkoumání, zda jde či nejde o nepravost, není snadné. Existuje však argument, který nechť posoudí každý sám. Jde totiž o záměrné porušování smluvního vztahu mezi lékařem a pacientem. Lékař má při svém nejlepším vědomí a svědomí volit takovou léčbu, která odpovídá stavu pacienta. Jiný zřetel do jeho rozhodování vstupovat nemá. V případech, o nichž mluvím, je tomu jinak. Lékař při svém rozhodování bere v úvahu i možnost vlastního nadstandardního komfortu či hmotného přilepšení. Vůči pacientovi se chová nejen jako lékař, ale i jako dýler firmy - a pacient o tom neví. A firmy, v našem případě nejméně dvě, mají zájem, aby se o tom nedozvěděl. Lékaři, kteří v tom (jak se říká) "jedou", jakbysmet.

Pro právníka je tento typ střetu zájmů asi prakticky neuchopitelný. Lékařská etika ho sice může definovat, ale praktický postup je i pro Lékařskou komoru těžkým oříškem. Jde totiž o morální lapsus, o záležitost svědomí jednotlivého lékaře. Pokud ten připustí, aby do jeho rozhodování vstoupil zájem, který tam nemá co dělat, jde o projev demoralizace. A co když tím pacientovi nevznikne škoda? Inu, kéž by. Ale střízlivá zkušenost napovídá, že na morální zlo vzniká návyk a že menší zlo rádo přivolává větší. Abychom si to ohlídali, od toho máme svědomí.

Vím, že to, co říkám, lze odbýt jako tzv. plané moralizování. Nároky svědomí se často netěší patřičné vážnosti. Slýchám a čtu - od podnikatele, od novináře i od veřejného činitele -, že nehodlá být "Mirkem Dušínem". Taková už je doba. Je ale dobré na to občas upozornit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .