Fallúdža

Tato poprava z těsné blízkosti, kterou natočil americký novinář přičleněný k vojákově jednotce, byla odvysílána v amerických televizích pouhých několik hodin poté, co Amnesty International obvinila americkou armádu i irácké povstalce, že porušují válečná pravidla ochrany civilistů i ozbrojených osob.

Videoreportáž, z níž pro vysílání odstraněn záběr výstřelu, ukazovala pět raněných či mrtvých povstalců na zemi v jedné mešitě v městě Fallúdža. V reportáži je slyšet, jak nejmenovaný americký voják v pozadí sprostě nadává a křičí, že jeden z mužů pouze předstírá, že je mrtev.

"On jen předstírá, že je mrtvej, on předstírá, že je mrtvej", říká voják. Na záběru pak voják pozvedá zbraň směrem k vězni, který leží na podlaze. Reportáž z amerického televizního poolu v této chvíli záběry potlačila, ale tisková kancelář Asociated Press, která reportáž viděla celou, potvrzuje, že kulka ze zbraně zasáhla muže v horní části těla nebo na hlavě a na zeď za ním se rozstříkla krev.

Jiný hlas pak říká: "No, teď už je mrtvej."

Sharif Hikman Nashashibi, předseda organizace Arab Media Watch, konstatoval, že tyto záběry, jak se zdá, potvrzují myšlenku, kterou zastávají lidé na Blízkém východě, že totiž přežití Iráčanů není prvotním zájmem amerických jednotek.

"Není to tak překvapivé vzhledem k tomu, co se dělo ve vězení Abu Ghraib, konstatoval. "Jen to potvrzuje podezření, které Arabové už chovají. Není to nic nového."

Američtí vojáci se za svého kolegu postavili a konstatovali, že byl pravděpodobně pod bojovým stresem za nepředvídatelných okolností.

Já bych ho také zastřelil, řekl seržant Nicholas Graham. "Dva výstřely do hlavy, těmhle lidem nemůžete důvěřovat. Neměli by ho vyšetřovat, neudělal nic špatného."

Několik amerických vojáků čeká v souvislosti se zabitím osob v Iráku na soud. Jeden americký voják byl obžalován z úmyslné vraždy a spiknutí spáchat úmyslnou vraždu za to, že zastřelil v bagdádské chudinské čtvrti raněného Iráčana, a dva američtí vojáci čekají na soud za vraždu raněného iráckého mladíka.

Avšak jeden profesionální britský voják, který se před lety zúčastnil bojů ve válce o Falklandské ostrovy, argumentoval v listě Guardian, že se média nemají rozčilovat, že jde o zcela běžnou vojenskou proceduru.

Quintin Wright, vysvětlil, že vojáci jsou vycvičeni tak, aby přesně toto dělali.

Účelem výcviku je naučit vojáka dělat maličkosti, jednoduché věci, aby když začne být situace složitá, byl stále ještě schopen fungovat. Existuje například výcvik, jak vyčistit prostor. Je to bojová taktika, kterou v současnosti používají všechny armády na světě k zajištění oblasti, která byla právě dobyta. Kontextem je - právě se odehrála bitva, na místě budou ležet mrtvoly a zbraně. Jakmile se celé místo zkontroluje, což bude trvat pár vteřin, maximálně dvě minuty, velitel oddílu dá dvěma vojákům rozkaz, aby prostor vyčistili.

Hlavním účelem je získat výzvědné informace, dokumenty, mapy, vysílačky. Jestliže víte, že v místě byli donedávna lidé, kteří se vás snaží zabít, přiblížíte se k mrtvole a začnete se jí snad hrabat v kapsách aniž byste stoprocentně věděli, že ten člověk není ještě živý a nezapíchne vás 15centimetrovým nožem? Takže jestliže tam jsou mrtvoly, nepřibližujete se k nim, dokud jste do každé z nich nevypálili alespoň dvě rány, většinou ze vzdálenosti několika metrů. Pak zůstane jeden voják vzadu a kryje druhého. Ten druhý přiběhne k ležícímu tělu a nejprve si na něj lehne, aby ho znehybnil a znemožnil nepříteli použít ze země zbraně. Pak voják obrátí mrtvolu směrem ke svému partnerovi, aby ten mohl zjistit, zda není mrtvola spojená dráty s výbušninami. Představa je ta, že pokud by mrtvola v této chvíli vybuchla, vojáka by alespoň trochu krylo před výbuchem mrtvé tělo a druhý voják stojí mimo dosah.

Toto je jedna ze stovek základních operací, které používají vojáci. Najdete to v každé armádní příručce pro bojiště, je to naprosto standardní praxe pro zajišťování dobytého území, založená na trpkých zkušenostech, kdy armáda přišla o vojáky, protože nepřátelští bojovníci vstali a utekli a nebo na vás zase začali střílet.

V době války o Falklandské ostrovy mi bylo 22, pokračuje dále autor, a to jsem byl starý. Většině vojáků bylo 18 a 19. Ještě dlouho po hlavní bitvě chodily po bojišti sem a tam skupinky Argentinců. Bylo absolutně jasné, co člověk musel udělat, když viděl Argentince se zbraní. Zastřelit ho. Druhá strana se dosud oficiálně nevzdala, válka neskončila.

Každý národ bojuje ve válce podle svého charakteru. Můj výcvik mě naučil, píše britský vojenský profesionál, abych používal agresi chladně bez emocí, bez hněvu. Agresivně hněvivé chování, jehož jsme svědky u amerických vojáků, vždycky vede ke kolaterálním škodám, uzavírá autor.