Existují vůbec straníci? A pokud ano, k čemu jsou?

Nevím, zda a jak se to projeví na profilu strany, na jejím vnitřním režimu a na její strategii. Ale šéf strany odstoupil a její vedení se zakymácelo. To, co z toho nesporně vyplývá, je toto: členstvo KDU-ČSL není zcela umrtvené.

Vzápětí mě napadá otázka: jak je to s členstvem jiných stran? Odpověď samozřejmě neznám. Každý den potkávám spoustu lidí, s mnohými mluvím. Jsou mezi nimi straníci? Možná, ale já to nevím.Zajímavá věc: prostí občané svou politickou angažovanost a její směr veřejně nedeklarují. Připouštím, že jejich vysoce převážná většina žádnou takovou iniciativu nevyvíjí a že se jen pasivně přidává k tmu, čemu říkáme "veřejné mínění". Kde ale jsou ty tzv. členské základny našich politických stran?

Nedávno jedna moje sympatická známá (znám ji už léta) bezděčně naznačila, že je členkou ODS. Hned jsem se jí ptal, co oni tam, v její základní organizaci, říkají projevům jejich celebrit. Např. medializovaným projevům pana Langra nebo pana Tlustého apod. Uvedl jsem j do rozpaků. Připustila, že jí osobně to vadí, ale co na to spolustraníci, nevěděla. -

Přesto by mě zajímalo, jak vypadá komunikace uvnitř politických stran na jejich bazální úrovni. Myslím, že je to důležité. Média mi o tom nic nesdělují. Do omrzení mi předvádějí chování partajních špiček před televizní kamerou, případně mi sdělí výsledky průzkumu veřejného mínění (s tím nemají žádnou práci). - Součástí novinařiny je i tzv. investigace, čili pátrání. Byl bych vděčen našim "hlídacím psům demokracie", kdyby mě poučili o procesu, kterému se odborně říká artikulace politické vůle občanů. Jeho nástrojem totiž mají být právě - politické stany. Jinými slovy: kdyby mi ukázali, jak vzniká, jak zraje a jak se nakonec rodí politické rozhodnutí. Oni však tímto směrem nepátrají.

Uvedu příklad. Pan primátor Bém nedávno projevil nezvyklé nadšení nad projektem pana Charouze zřídit kdesi v Praze velkolepé zařízení, které svou povahou patří do kategorie zábavního průmyslu. Vycházel při tom ze součtu vůlí většiny Pražanů? - Nebo jiný příklad: bezprostředně povolební projev pana Paroubka, jímž zpochybnil volby jako takové. Řekl bych, že to byl naprostý politický úlet. Se strnulými tvářemi mu sekundovaly všechny významné osobnosti jeho strany. Vyartikuloval tím pan Paroubek i vůli jejího členstva?

Politické strany mají, jak známo, poslední slovo v rozhodování o osudech této země. Co jsou vlastně zač? K jakému živočišnému druhu s jakým typem nervové soustavy bychom je mohli přirovnat? Nebo by se snad hodil příklad z říše rostlinné? - Trochu přeháním. Politické strany jsou společenskými entitami. Jsou to uskupení lidí, propojených určitými vztahy, očekáváními, touhami atd.

Ta moje známá z ODS, o níž jsem se zmínil, nebyla jediná, která mi umožnila skromné pátrání. Bylo jich víc, kteří dali najevo, kterou stranu volí, případně ke které patří. Vždycky o ní měli nějakou představu. Ta představa byla pokaždé výsledkem procesu idealizace. Byla to strana jejich snů. Zdali ten sen odpovídal realitě, to vůbec nebylo jisté. Dokonce si takovou otázku většinou ani nekladli. Dospěl jsem k podezření, které není nijak povzbudivé (a byl bych šťastnější, kdybych se mýlil). Zdá se mi totiž, že nejen voliči, ale ani řadoví členové politických stran se na rozhodování jejich šéfů příliš nepodílejí. Že jsou pasivními součástkami mechanismů, jejichž fungování je - viděno zvenčí - neprůhledné. Tak jako za starých časů členové KSČ, ROH, SSM, Svazu žen atd.

Pokud je tomu tak, je to mrzuté zjištění. Politická krize, která se projevila po jarních sněmovních volbách a která bohužel nadále trvá, ukazuje, že naše politické elity jsou se svými vizemi a dovednostmi v koncích. Dokonce se nelze ubránit pocitu, že jsou demoralizované. Mimo jiné i proto, že nemají kontakt nejen s veřejností, ale i se svými tzv. členskými základnami. Někdo by je měl vzpamatovat, dát jim zpětnou vazbu. Kdo? Voliči? Jejich manévrovací prostor je omezený. Napadá mě: přece straníci! - Jistě, pokud fungují jako anonymní součástky neprůhledného soustrojí, pak takovou možnost nemají. Ale podívejme se na lidovce: tam se to povedlo!

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .