Existuje plán, jak dohnat západní Evropu

Pokud bychom se chtěli mít lépe, museli bychom dostávat vyšší platy, tím by výrobní náklady vyrostly a zahraniční investoři by své výrobní podniky posunuli dále na východ. Fakt, že se příjmy českých občanů vůbec neblíží úrovni Němců, Rakušanů, či jiných západoevropských národů, svědčí o tom, že se propast stále nezmenšuje.

Česká ekonomika je tedy v pozici člověka, který ve špatném snu ze všech sil běží, přitom se však nedostane dopředu ani o krok. Až teď se ukazuje první naděje na změnu. To je pochopitelně nesmírně příznivá zpráva. Vychází ze dvou dokumentů. Prvním z nich je pravidelné hodnocení české vědy, které vydává vládní rada pro výzkum a vývoj. Druhým je doporučení expertů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj - tedy OECD -, jak by měli Češi změnit své vysoké školy. Oba materiály jsou z minulého týdne.

Ve vládní zprávě o vědě je jeden pozoruhodný ukazatel, který v průběhu let sleduje kvalitu vědeckých publikací. Používá americkou databázi Thomson ISI, kde je možné najít údaje o tom, jak jsou práce jednotlivých vědců citovány ve významných mezinárodních časopisech.

Češi měli v roce 1994 jen poloviční množství citací, než činí světový průměr. Loni však už měli jen o desetinu méně než průměrná země. Dodejme, že Evropská unie jako celek je pouze těsně nad průměrem. Češi se tak z pozice, která byla špatná i mezi postkomunistickými zeměmi, dostali na úroveň Maďarska, které je v citacích mezi postkomunisty tradičně nejlepší.

Kvalitní věda je v této chvíli nutným předpokladem, aby země dokázala prodávat víc, než jen více či méně kvalifikovanou pracovní sílu. Rostoucí úroveň vědeckých prací ovšem sama o sobě nestačí k tomu, aby se ekonomika zlepšila nějakým mimořádným způsobem - k tomu je schopnost využít českou vědu také při výrobě. To ovšem Češi - stejně jako ostatní postkomunistické národy s výjimkou Slovinců dosud nedokážou. K tomu je třeba určitá dovednost, která zkrátka není v bývalém východním bloku domovem.

Existuje však cesta, jak takovou dovednost získat. Právě o ní hovoří zpráva OECD, která to ukazuje na příkladu vysokých škol. Experti v ní hodnotí dosavadní vývoj českého vysokého školství po listopadu 1989 a tvrdí, že se leccos dokázalo. Za komunistů byly vysoké školy tvrdě podřízené státu a v zásadě na nich studovala jen režimní elita. Po roce 1989 získaly školy autonomii, jejich brány se otevřely a postupně se univerzitní vzdělání stává dostupné skoro každému, kdo by si to přál.

Češi obnovili humboldtovský ideál univerzity, kde se každému dostane univerzálního vzdělání na co nejvyšší úrovni. To je správné, chválí experti, v zemi vystavené globálním tlakům to však nestačí. V globální konkurenci může obstát jenom ta země, kde se školy a výzkumné ústavy propojí také s jinými společenskými sektory, především s ekonomickou sférou.

Když budou produkovat vzdělané odborníky pro perspektivní odvětví národního hospodářství, nabídnou kvalitní pracovní sílu mnohem lepším podnikům, než jsou stávající montovny automobilů.

To ovšem není všechno, co experti OECD doporučují. Vysoké školy i výzkumné ústavy by měly s podniky spolupracovat na konkrétních ekonomických projektech, případně takové podniky zakládat. Logická protiotázka v této chvíli zní, proč by to měly dělat. Mají přece dost peněz od státu, proč by se jejich profesoři namáhali v nejistém světě tržních sil.

Odpověď však existuje a odborníci ji dokumentují na příkladu sousedního Rakouska. Také naši jižní sousedé měli před rokem 2002 určité, byť menší potíže s tím, jak zavést ve své ekonomice náročnější technologické postupy. Pomohl tomu nový vysokoškolský zákon, který univerzitám předepsal, aby do příslušného centrálního úřadu posílaly své návrhy, jak svůj výzkum využít ekonomicky. Takových zpráv se objeví ročně desítky. Třetina projektů zpravidla okamžitě dostane podporu, aby se vyzkoušely v reálném ekonomickém životě. Dodejme, že v případě Rakouska se nejvíc uplatňují objevy z biotechnologie a z medicíny - shodou okolností jde o obory, kde má kvalitní výzkum také Česká republika.

Rakouští profesoři se tak s pomocí státem placených poradců učí využívat ekonomicky to, co vědí. Stejnou výuku by mohli podstoupit i výzkumníci z českých škol a ústavů. Přesvědčen je o tom například ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič. Ten navíc upozorňuje, že v příštích sedmi letech budou k dispozici desítky miliard korun z fondů Evropské unie na podporu projektů pro vývoj a výrobu nových technologií.

Ukazuje se tedy opravdu nadějná perspektiva. Češi se dokážou zlepšovat ve významných dovednostech, mají přitom k dispozici vědomosti i peníze, aby dokázali uspět při výrobě moderních technologií a tím posunout svou ekonomiku na vyšší úroveň. To je překvapivé zjištění.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .