Exil je zvláštní a nezastupitelná životní zkušenost, vzpomínala chartistka a novinářka Dagmar Vaněčková
Manželé Vaněčkovi, oba signatáři Charty 77, odešli po intenzivním nátlaku bezpečnostních orgánů do exilu v roce 1980, v době, kdy bylo Dagmar Vaněčkové 47 let a jejímu muži dokonce 57. V takovém věku nebylo jednoduché začínat nový život v nové zemi. V nelehkém úkolu obstáli – žili skromně a po celá 80. léta podporovali různými cestami své někdejší spoluobčany v Československu, obětovali svůj čas a často i rodinné finance.
Čtěte také
„Exil je zvláštní, nezastupitelná životní zkušenost. Přes všechny obtíže, neúspěchy a hořkosti se stal neocenitelnou součástí mé životní pouti,“ ohlížela se v roce 2006 ve své vzpomínce chartistka a novinářka Dagmar Vaněčková.
Ačkoli se později setkávala s častým názorem, že se emigranti měli mnohem lépe než lidé v Československu a nic pro domov nedělali, opak byl pravdou. Sama o tom vyprávěla v roce 2004 publicistovi Milanu Hanušovi pro dvoudílný pořad z cyklu Pamětníci.
Druhý díl dokumentu najdete na webu do 1. ledna 2024.
Související
-
Dagmar Vaněčkovou vyhnala Státní bezpečnost do Rakouska. Pro disent ale pracovala dál
„Pokládám odchod z vlasti za selhání, protože jsem opustila společenství lidí, s nimiž jsem sdílela osud. Exilem účast na tom společenství nekončí,“ psala Dagmar Vaněčková.
-
Petr Pithart: Osmašedesátý. O příčinách, důsledcích a smyslu onoho přelomového roku
V listopadu 1989 patřil Petr Pithart k významným postavám sametové revoluce i dob následujících. Je však spojený i s událostmi o dvě desetiletí staršími.
-
Unikátní nahrávky z vysílání Svobodné Evropy: Exilová kultura za studené války
1. květen 1951 byl čtvrtým „1. Májem“ slaveným v Československu v režii komunistické strany. Masové průvody, v nich stovky hesel o míru a šťastné budoucnosti.
