Evropští vůdci ve víru krize

Ve velkých zemích se relativně nejlépe drží spolková kancléřka Angela Merkelová. V proslulém německém "Politbarometru" obsazuje bezpečně první místo a její křesťanští demokraté mají patnáctiprocentní náskok před demokraty sociálními. Ten lze sice relativizovat poukazem na dvanácti až patnáctiprocentní skóre, které vykazuje strana Die Linke sdružující odpadlíky od sociálních demokratů a východoněmeckých postkomunistů. Součet dvou stran na levici by mohl být pro pravici varovný, ale kancléřka Merkelová má jasný trumf v míře své osobní popularity a také v dobrých výsledcích jiné pravicové strany, Svobodných demokratů. Ti sice dnes stojí mimo velkou vládní koalici, ale křesťanští demokraté už nějaký čas dávají najevo, že by je potěšilo, kdyby po zářijových parlamentních volbách pravice mohla v Bundestagu dát dohromady většinu.

Běžný obyvatel Spolkové republiky se nezabývá parlamentními počty. Co je důležitější, příliš neslyší na výtky, které kancléřce adresují komentátoři vlivných médií. Němec sužovaný vyhlídkou krize vidí v Angele Merkelové stále ještě rozvážnou dámu, která se v době nejistoty neuchyluje k překotným krokům a neprozkoumaným řešením. Němci hledají jistotu a dosud ji vidí v kancléřce.

Co by za cosi podobného dal francouzský prezident Nicolas Sarkozy! Loni se průzkumech propadal a v ulicích měl protestní studentské demonstrace. Druhé pololetí minulého roku mu pomohlo francouzské předsednictví v čele Evropské unie. Z Elysejského paláce se řítila jedna iniciativa za druhou a Nicolas Sarkozy byl prostě všudypřítomný. To však byla doba, kdy krize do Francie teprve prosakovala. Teď je ji cítit takřka všude a deník Le Monde zaznamenal povzdech jednoho z ministrů, že "kvůli rozsahu krize už lidé politikům nevěří".

Tlakem na vládu a prezidenta lze vysvětlit Sarkozyho ochranářské výroky na adresu automobilového průmyslu, které tolik zneklidnily českého premiéra.

Patrně i rtuťovitý Nicolas tuší, že prosazením svých nápadů by naboural velký vnitřní trh, který dává dohromady sedmadvacet členů Evropské unie, z něhož těží i Francie. Stejně tak tuší, že kdyby chtěl své nápady prosadit, potřeboval by najít mezi evropskými partnery spojence a ti by se nehledali snadno.

Těžko by našel spojence například v britském premiérovi Gordonovi Brownovi. Ten sice loni na zářijovém sjezdu labouristů vstal z mrtvých a jeden čas se jeho strana dotáhla takřka na úroveň opozičních konzervativců. Ty časy jsou však ty tam a mezi obyvateli Spojeného království převládá názor, že záchrana kolabujících bank snad byla potřebná, ba nevyhnutelná, ale dnes je mnohem více zajímá, kdo a jak zachrání jejich pracovní místa. Brown upíná svou naději na oživení své popularity k dubnovému summitu skupiny G20. Tam jako předsedající může ukázat, že se stará o Británii a že Británie se stará o celý svět. Jestli nynější předseda vlády Jejího Veličenstva dokázal vyhlížet poněkud truchlivě i době, kdy se mu dařilo, tak na jihu Evropy najdeme politika, který má připravený zářivý úsměv pro jakýkoli okamžik. Tím politikem je italský premiér Silvio Berlusconi. Jeho země měla potíže i době, kdy například Německo vykazovalo známky ekonomického oživení. O jeho zemi se také mluví jako o jedné z těch, kterými by mohla nynější hospodářská krize zvláště otřást.

Předseda vlády v takové zemi by měl otevírat noviny s výsledky průzkumů veřejného mínění zvláště obezřetně. Silvio Berlusconi září optimismem a má k němu důvod. Jeho vládní koalice je ve srovnání se svými předchůdkyněmi stabilní a premiér osobně si stojí v průzkumech veřejného mínění velmi solidně.

Příklady, že evropští lídři si v časech krize stojí doma rozdílně, jsou tedy po ruce a zbývá jen naléhavá otázka: Nepodlehnou pod tlakem špatných zpráv pokušení stáhnout se za své národní hranice? Tlak krize totiž bude takový, že mu každá evropská země jen sama o sobě stěží odolá. V takových časech nebývají výsledky průzkumů veřejného mínění nejspolehlivějším vodítkem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .