Evropští voliči o víkendu "potrestali" své vlády

Vládnoucí političtí představitelé většiny evropských zemí - na východě i na západě - se v pondělí usilovně snažili znovu nabýt jakousi osobní vnitřní rovnováhu po skutečně zdrcující porážce, kterou vesměs všechny evropské vlády utrpěly o víkendových volbách. Ponižující prohru tentokrát shodně zaznamenali vůdci největších evropských zemí - britský premiér Tony Blair, německý kancléř Gerhard Schröder i francouzský prezident Jacques Chirac - ale i představitelé menších a středně velkých členských států EU, jen s několika málo výjimkami.

Analytikové se domnívají, že evropští voliči prostě "potrestali" své vlády a to buď za to, že podporovaly Američany vedenou válku v Iráku, jako v případě Británie a Itálie, anebo za vleklou ekonomickou stagnaci a příliš náročné hospodářské reformy, vedoucí k vysoké nezaměstnanosti, jako tomu bylo v Německu anebo ve Francii. Hlasu rozhněvaného lidu tak o víkendu unikli snad jen politici ve Španělsku a Řecku, kde nedávno zvítězily vlády nové - a asi ještě na Slovensku, tam ovšem za cenu vskutku "rekordně nízké" volební účasti pouhých 17 %. Něco takového opravdu nemá v Evropě obdoby.

A je pozoruhodné, že největší volební účast tentokrát zaznamenali v těch nejmenších nových státech EU - na Maltě dokonce 82 % a na Kypru 71, kde je ovšem hlasování povinné, podobně jako v Belgii a v Lucembursku, které samozřejmě patří ke starému jádru EU a kde také účast dosahovala 90 %.

V historicky prvních volbách do EP po rozšíření EU od 10 nových členů - převážně zemí střední a východní Evropy - se jasně projevil "odpor" proti další evropské integraci. V Británii např. bodovala neuvěřitelně tzv. nezávislá strana Spojeného království, která prosazuje vystoupení Británie z EU a která obsadila v novém EP 12 křesel. Zjevně tak sebrala vítr z plachet opozičním konzervativcům.

Podobně na tom je švédská strana zvaná "červnový seznam", která se staví proti EU a byla založena výhradně k těmto volbám.

Celkové rozložení politických sil v EP se tím ovšem nijak zásadně nemění. Největší poslaneckou frakcí zůstává nadále Evropská lidová strana - Evropští demokraté, což je uskupení pravého středu a v novém parlamentu bude mít 276 mandátů. To je sice o 21 méně než dosud, ale pořád ještě o hodně víc než mají jejich hlavní soupeři - Evropští socialisté - jako největší uskupení levého středu, kteří ztratili celkem 32 křesel a obsadí rovných 200 míst.

Strany sdružené do frakce "evropských liberálů" budou mít v novém parlamentu úplně stejný počet křesel jako doposud - tedy 66 míst.

3 křesla ztratili Zelení - místo 45ti jich teď budou mít jen 42.
A o 3 křesla přišli nacionalisté extrémní pravice - z 30 na 27.
17 míst zase ztratila extrémní levice a jedno křeslo navíc získávají euroskeptici, zatímco počet nezařazených se zvýšil ze 44 na 67.

Výsledky voleb do EP budou teď podrobně zkoumat stranické sekretariáty i všechny evropské vlády a nejvyšší představitelé všech členských zemí EU se sejdu koncem týdne v Bruselu, aby vybrali členy a hlavně předsedu Evropské komise, tedy zástupce společné evropské "exekutivy". Tento výběr ovšem nemůže být náhodný, neboť podléhá schválení právě nově svolaného Evropského parlamentu, který, jak se předpokládá, by měl o složení EK hlasovat 21. července.

Veškeré spekulace o tom, kdo se s kým spojí za účelem prosazení určitých kandidátů, jsou zatím evidentně předčasné a ve hře je v tuto chvíli hned několik možných koalic. Od spojení liberálů s evropskou lidovou stranou, eventuelně posílené o frakci zelených, až po návrat k dosavadnímu rozdělení moci mezi lidovce a socialisty. Pravděpodobné je jen vyřazení extrémní levice a pravice z dalšího politického procesu a problematická je rovněž účast nejrůznějších nezávislých a nezařazených poslanců, na než nemůže být nikdy spolehnutí.

Odpověď na tyto otázky ovšem budeme znát teprve v okamžiku, kdy se nový parlament sejde a opravdu začne pracovat.