Evropská ústava a předčasné volby v Nizozemsku

Spolkový kancléř Gerhard Schröder nemohl prezidentovi Jacquesovi Chirakovi zapomenout, jak ho na jarním summitu unie roku 1999 v Berlíně neváhal přitisknout ke zdi jen, aby obhájil zájmy svých zemědělců a odložil reformu agrárních dotací.

Tehdejší spory mezi dvěma díly tradičního evropského tandemu jsou cítit dodnes. Protože se Chirac se Schröderem nedokázali dohodnout, přijeli na prosincový summit 2000 bez společných not, ačkoli na pořadu jednání byla veledůležitá reforma rozhodování uvnitř unie. Čtyřdenní maratón v Nice si pamatují politici i novináři dodnes, protože dlouho to vypadalo, že výsledkem bude všeobecný debakl.

Jen v zákulisí opakovaný argument, že pokud nebude dohoda, nepřichází v úvahu přijetí nových členů ze střední a východní Evropy, donutil tehdejší patnáctku, aby zplodila kompromis, dnes známý jako smlouva z Nice. Smlouva z prosince 2000 se ukázala pro rozhodování unie natolik upachtěná a složitá, že spokojeni mohou být snad jedině Poláci, kteří získali vliv v míře, která se bude stěží někdy opakovat.

Panovala proto všeobecná shoda, že brzy musí přijít revize. Podle zákona vyvažování směru kyvadla měl kompromis z Nice nahradit mnohem ambicióznější projekt, dnes známý jako evropská ústavní smlouva. Zatímco ale o ní jednal Konvent, kde zasedali staří i ještě budoucí členové unie, zástupci vládních stran i opozice, v klíčových členských zemích rostly obavy, co vstup nováčků ze střední a východní Evropy přinese.

Nic naplat, že tyto obavy živily potíže s přistěhovalci z úplně jiných částí světa. Proto se ve Francii vynořil fantóm polského instalatéra, kterého se snažili využít ve svůj prospěch politici jako na levici Laurent Fabius, kteří kvůli tomu neváhali rozdělit vlastní tradičně proevropskou Socialistickou stranu. Podobně se potíže s přistěhovalci a obavy z nákladů rozšíření unie o deset nových členů podepsaly na náladě před referendem v Nizozemsku. Za takových okolností je pochopitelnější, proč před rokem z obou jmenovaných zemí zaznělo dvakrát "ne" evropské ústavní smlouvě.

Jestli u začátku potíží s evropskou ústavní smlouvou stály osobní neshody mezi kancléřem Schröderem a prezidentem Chirakem, je snad vyloučeno, že za případným obratem trendu by byla podobně náhodná okolnost? Na první pohled by se mohlo zdát, že ano. Minulý pátek ohlásila svou demisi nizozemská vláda, takže na politickém obzoru se objevily předčasné volby. Demisi odstartoval spor o exotickou poslankyni Ayaan Hirsi Aliovou. Ta před časem proslula kritikou způsobů, jak muslimové za zdmi svých domácností zacházejí se ženami, ale její prestiží otřáslo zjištění, že ve své žádosti o azyl lhala.

Problém poslankyně sice nemá žádnou viditelnou souvislost s evropskou integrací, ale jeho důsledky ano. Pokud půjdou Nizozemci volit už na podzim a ne až příští jaro, tak se Evropa stane znovu jedním z témat kampaně. Už nyní parlamentní politické strany jsou zajedno, že evropská ústavní smlouva je v nynější podobě mrtvým dokumentem, ale jsou rozděleny v názoru, jak se postavit k její případné opravené nástupkyni. Nejsou schopny odpovědět na otázku, zda je namístě referendum, nebo zda by postačil souhlas poslanců.

Pokud by ale snad v Nizozemsku převážil na rozdíl od loňska převážil celkově vstřícnější postoj, největší chmury by se objevily ne na čelech euroskeptiků, ale ve Francii. Protože se tam napřesrok čekají prezidentské a parlamentní volby, hlavní téma a možná i chiméry z loňského referenda by se vrátily na scénu.

Evropská unie nemá křídla, ale někdy jakoby na ni působilo jejich mávnutí. Před šesti lety její potíže vyvolaly osobní neshody mezi kancléřem Schröderem a prezidentem Chirakem, nyní by mohla cestu k nápravě otevřít nečekaná demise nizozemské vlády. Vedle těchto náhod ale zůstává jistota, že hlubší potíže Evropy jen pouhé mávnutí křídel nezažene.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání