Evropa si Čínu předchází

Po loňském 100 miliardovém deficitu obchodní bilance to vypadá, že i letos budou Spojené státy v obchodních vztazích s Čínou tahat za o něco kratší konec. Deficit obchodní bilance má dosáhnout nového rekordu - 120 miliard dolarů. Právě proto jednal přímo v Pekingu několik dnů americký ministr obchodu Don Evans. Právě proto chtějí kongresmani ve čtvrtek slyšet názor ministra financí Johna Snowa na příliš nízký kurs čínské měny. Pro většinu amerických politiků bez rozdílu stranické příslušnosti je údajně neférové počínání Číny hlavní příčinou toho, proč v průmyslovém sektoru přišlo v uplynulých letech o práci přes 2 a půl milionů Američanů.

Tytéž problémy, které tíží obchodní vztahy mezi Spojenými státy a Čínou, poznamenávají také vztahy mezi Čínou a Evropskou unií. Existují však dva důležité rozdíly. Obchodní deficit je v případě Evropské unie o polovinu nižší než v případě Spojených států - loni činil 53 miliard dolarů. Podstatně důležitější je však odlišná strategie, kterou Evropská unie ve vztazích s Čínou sleduje. Dobře patrné to bylo i ve čtvrtek v průběhu v pořadí už šestého výročního summitu mezi Evropskou unií a Čínou v Pekingu.

Zjednodušeně řečeno: Pokud jde o obchodní vztahy s Čínou, Američané se jen stěží dokáží ubránit byť jen verbální konfrontaci. Vedou je k tomu ostatně těžko zpochybnitelná fakta. Evropané naproti tomu volí výrazně odlišný tón. Výhradami se netají, ale také o nich nehovoří příliš nahlas a už vůbec ne po skončení jednání na vysoké úrovni. Platí to stejně pro sporné otázky ekonomického rázu, jako pro jiná, pro Čínu nepřílíš milá témata, především pokud jde o dodržování lidských práv.

To, na co se evropská delegace v čele s premiérem předsednické Itálie Silviem Berlusconim v Pekingu soustředila především, byly výhody, které spolupráce s Číňany slibuje. Tiskové konferenci po jednání proto dominovalo oznámení o podpisu dohody, na jejímž základě se Čína připojuje k evropskému satelitnímu navigačnímu programu Galileo. Jde o přímou konkurenci Spojenými státy provozovaného systému, který je známý pod zkratkou GPS. Čína by na vývoj Galilea měla přispět 230 miliony dolarů.

Čínský premiér Weng Ťia-pao při podpisu této dohody vyslovil naději, že Evropská unie se stane největším obchodním partnerem Číny. V současnosti jí patří třetí místo. Za zajímavé a rozhodně ne pouze zdvořilostní lze považovat i další slova čínského premiéra: "Politicky a ekonomicky silná Evropská unie bude důležitým světovým hráčem a tak přispěje k míru a stabilitě ve světě." Není až tak těžké si představit, že za vyjádřeními tohoto typu se umně skrývá nevyřčená naděje, že postavení Spojených států ve světové politice a obchodu by v budoucnu nemuselo být tak dominantní jako nyní.

Za zmínku v této souvislosti stojí vyjádření jedné z mluvčích Evropské komise na otázku, jaký postoj Brusel zaujímá k problému podhodnocené čínské měny. Mluvčí těsně před summitem v Pekingu prohlásila, že "postoj Evropské unie není tak silný jako postoj Američanů" a že "čínská měna je sice podhodnocená, ale věc je třeba vidět v širším kontextu."

Je možné vést diskuse o tom, který kontext je ten správný. Zda, ten ve kterém chápe obchodní vztahy s Čínou Evropská unie, nebo ten, ve kterém je vidí Spojené státy. Jisté je jedno. Z obou kontextů se nebezpečně vytratila otázka dodržování lidských práv v Číně. Ta by měla být minimálně stejně velkým důvodem k obavám, jako deficit obchodní bilance nebo uměle nízký kurz čínské měny.