Evropa hledá po půl století integrace nový smysl

Dnes v EU prakticky neexistují celní bariéry, skoro v polovině zemí je dokonce zavedena společná evropská měna, která úspěšně působí již řadu let bez větších výkyvů na trhu, všeobecně se uplatňují jednotné evropské standardy a normy zavedené v nejrůznějších odvětvích života a velmi mnoho se udělalo například pro ochranu spotřebitelů.

Přesto je zřejmé, že Evropská unie v poslední době jakoby přešlapuje na místě a vlastně neví, jak dál. Po boku ekonomické integrace nepostupuje nijak výrazně vpřed politická spolupráce, alespoň ne nad rámec běžné diplomatické zdvořilosti a relativní vzájemné tolerance představitelů členských zemí - a nenaplňují se tak vize o jednotné zahraniční a obranné politice, o nichž jsme ještě před pěti nebo deseti lety mohli tolik slyšet.

Aktuálně jde zejména o otázku "nezdařené ratifikace" tzv. evropské ústavy, kterou úřadující předsedkyně EU, německá kancléřka Angela Merkelová, chce překlenout pokud možno ještě do konce letošního roku. Namísto "ústavy" ovšem teď hovoří o potřebě obnovit "společný základ" EU a vypracovat zatím blíže neurčenou dohodu představitelů všech zemí EU, která by do budoucna zajistila unii její praktické fungování a efektivní rozhodování. Tato "základní" dohoda se samozřejmě musí týkat institucí a vnitřního uspořádání EU a podle současných představ Angely Merkelové by měla projít ratifikací v národních parlamentech už během příštího roku tak, aby vstoupila v plastnost ještě před příštími volbami do Evropského parlamentu, které se budou shodou okolností konat právě v době českého předsednictví EU v roce 2009. (Další podrobnosti o tom, jak k takové dohodě Evropa dospěje, chce přednést Angela Merkelová na červnovém samitu EU, kde bude ještě jednou vystupovat v roli hostitelky všech přítomných.)

Nedělní oslavy v Berlíně byly tedy spíše jen formální a nic podstatného nepřináší ani všemi účastníky jednomyslně schválená deklarace, která je zjevně výsledkem shody na úrovni nejnižšího společného jmenovatele. A není žádným tajemstvím, že vedle Británie se proti jakékoli zmínce o euroústavě postavila zejména Česká republika a Polsko.

V anketě deníku International Herald Tribune mezi účastníky berlínských oslav řekl český prezident Václav Klaus, že "Evropu skutečně sjednotil" jen pád železné opony a více že už není zapotřebí - doslova řekl: "Evropa nepotřebuje žádné další sjednocování." A nepotřebuje ani žádné další prohlubování institucí.

Polský prezident Lech Kaczynski zase označil časový plán Angely Merkelové pro ratifikaci tzv. "společného základu" EU - nejpozději do jara roku 2009 - za "nerealistický".

Největší problémy s ratifikací chystané dohody ale bude mít zřejmě předpokládaný nástupce britského premiéra Tonyho Blaira Gordon Brown, který už předem jednoznačně vyloučil jakoukoli možnost přijetí dohody, jež by vyžadovala uspořádat v Británii celonárodní referendum. Jinými slovy, bylo by zjevně nad jeho síly přesvědčit o potřebnosti takové dohody poměrně velmi euroskeptickou britskou veřejnost. Jak víme, tento úkol na sebe nikdy nevzal ani premiér Tony Blair, který je sám o potřebě modernizace institucí rozšířené EU hluboce přesvědčen.

Nelehké dilema padne v této věci i na příštího francouzského prezidenta, který už za necelý měsíc vystřídá v Elysejském paláci odcházejícího Jaquea Chiraca. Ani on - či ona (podle výsledku voleb) - nebudou zřejmě chtít riskovat podobný neúspěch v referendu, jaký jsme mohli ve Francii sledovat před dvěma lety, kdy tradičně pro-evropští francouzští voliči nečekaně odmítli "euroústavu". I zde bude chtít asi prezident postupovat poměrně snazší, parlamentní cestou, ale jak to vysvětlí občanům?

Jak vidíme, osud dalšího vývoje EU je v této chvíli dosti nejistý. Ale nakonec, můžeme si říci, ani na tom není nic nového a neobvyklého. Celých těch 50 let bylo de fakto historií různých potíží, marných pokusů a snahy, překonávání překážek a většinou neúspěšného vyjednávání - a jen nesmírně pomalu se postupně rodící vzájmené shody. A touto cestou Evropa půjde i dál...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .