Eva Turnová: Marat
Vydávám se po letech do divadla Rokoko na hru Marat, jejíž celý titul zní „Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade“. Hra se odehrává v době Velké francouzské revoluce v blázinci nedaleko Paříže, kam byli zavíráni nejen nemocní, ale i společensky nepohodlní lidé, například provokatér markýz de Sade.
Ten zde se skupinou pacientů inscenuje hru o vraždě revolučního vůdce Marata, která se stane vzrušující zábavou pro pařížskou smetánku.
Čtěte také
V Rokoku jsem naposledy viděla hru Vychovatel, jejíž scéně dominovala velká postel. Po skončení premiéry mě někdo představil budoucímu otci mé dcery. Celý večer jsme byli zabraní do intenzivního rozhovoru, ani jsme si nevšimli, že divadlo zamkli, a tak jsme přirozeně vytuhli na jevišti v rekvizitě.
Tentokrát je dominantou dekorace vana, ve které sedí Marat – revolucionář a idealista, toužící po tom, zlepšit svět, zubožený prorok, který se celou dobu drbe a zjevně trpí bolestmi. Kolem něj se trhaně pohybují pacienti – adorující pečovatelka, žena, skrývající za zády nůž, kterým ho nakonec probodne, a především markýz de Sade, skeptik, co se celou dobu Maratovi pošklebuje.
„Bylo to totální martýrium,“ vzpomínají na zkoušení herci.
Nic nechtít
Čtěte také
I režisér Vladimír Morávek práci označil za „nejtěžší zkoušení svého života“. „Protože je tuze těžká doba,“ řekl. „Ale vzniklo z toho skvostné dílo o svobodě. O lži. O lásce a perverzi. O smyslu evropské existence. Myslím, že je důležité si ji pustit do srdce.“
Emočně vypjaté oratorium s nádhernou hudbou Michala Pavlíčka mě na dvě hodiny přibilo k sedadlu. Z jeviště se ozývaly deklamace, které v současné době nabývají na aktuálnosti: „Smysl oněch válek nebude to, aby byly vyhrány, anýbrž to, aby byly udržovány, a lidé už zas oddali se strachu.“ Do dialogů zasahuje ředitel blázince se svou rodinou, pokřikující na blázny z balkónu. Nakonec se nečekaně zapojí i extravagantní režisér Morávek, který z poslední řady nahlas opakuje po hercích jejich text. Paní vedle mě s sebou celou dobu škube.
Člověku najednou dochází, že celý svět je vlastně psychiatrickou klinikou, a že v každé době lidstvo potřebuje svého Marata nebo Krista, mučedníka, na kterého svalí všechny své naděje, protože každý chce změnu, ale málokdo ji umí sám rozjet.
Všichni máme ideály, které jeden za druhým padají. Možná je dobrá chvíle na to, nic nechtít.
Bulvár by napsal, že zážitek byl dechberoucí a měl by pravdu. I když… ve vaně po zavražděném Maratovi bych tentokrát vytuhnout nechtěla.
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
