Eva Turnová: Těžký časy
Covid a válka na Ukrajině otřásly nejen našimi základními jistotami, ale i celým kulturním životem, hudbu nevyjímaje. Festivaly a soukromé hudební kluby nedostaly téměř žádné dotace a pravidelný návštěvník koncertů si dvakrát rozmyslí, jestli investovat do vstupného na oblíbenou kapelu nebo do nákupu předražených potravin.
Muzikanti místo hraní vyrábějí brašny, sázejí stromky a rozvážejí jídlo.
Většině pořadatelů už ani nejde o to vydělat, ale být na nule, jen aby se něco dělo. Najdou se ovšem i tací, kteří čerpají z rozpočtu města, ale stejně je jim to málo.
Čtěte také
Jeden takový se nám ozval den před akcí:
„Heleďte, v kase je bída, zejtra nejezděte. Zkusíme to za měsíc, až se zahojím na Škworech.“
Jasně, kapela chápe. Prázdná kasa, hluboká rána.
Projíždím si smlouvu a podmínky ohledně rušení koncertů. Stojí v ní: „Bude-li vystoupení znemožněno z důvodů přírodní katastrofy nebo epidemie, mají obě strany právo od smlouvy odstoupit.“ Neznám větší přírodní katastrofu než málo prodaných lístků v předprodeji.
Zůstáváme ale doma a rozjíždíme plán bé.
Čtěte také
Můžeme dotáhnout to, co jsme za lockdownu nestihli: vysmýčit své příbytky a zajet mopem až do nejzapadlejších koutů, přečíst si nějaké trolí zajímavosti na sítích, případně složit novou písničku, kterou nezahrají v žádném rádiu...
Za měsíc vyrážíme hrát. Přelítnu ve smlouvě naše požadavky:
„Tři židle pro starší členy, jedno jídlo bez laktózy a pomoc s aparátem.“
Zahojený pořadatel se místo uvítání plácne do hlavy:
„Jo, vy jste ty bezmásláci, budou stačit suchý rohlíky vod včéra? A bedňáky tu nemáme, řekni si fanouškům, Evo, jsi furt eště kočena.“
Po dvouhodinovém koncertě, při kterém se pod saxofonistou rozpadlo štokrle, zachraňuju kombo, které místní punker kutálí po kočičích hlavách kamsi do tmy.
Den na to hrajeme v dalším kulturáku. Vítá nás pořadatel s párátkem v zubech:
„Včera mega akce, měli jsme tu Ztracenýho, úplně narváno, ale někam zmizel klíč od vaší šatny s občerstvením.“
„To vůbec nevadí, nás zase zůstala půlka doma,“ odpovím. „Kytaristu chytly záda a ode dneška nejezdí nad sto kiláků, klávesista si přeležel ucho, a bubeník má namožený chodidla z brigády v Rohlíku, takže přijel jenom s valchou. Zahrajem dva kousky a jedeme se hojit.
Tak to je pro dnešek všechno, díky moc a HOJ!“
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
