Eva Turnová: Brízgalky
Jestli existuje nějaké místo obdařené tím, čemu se říká „genius loci“, jsou to pro mne Brízgalky, osada „drevenic“ v Kysuckých Beskydech. V sedmdesátých letech tato původně pastevecká obydlí koupilo několik umělců a disidentů v hospodě od místních vesničanů. Na Brízgalky pravidelně jezdili například Olga Havlová, Vladimír Merta, Ladislav Snopko, Nikolaj Stankovič a Ján Langoš.
Na odlehlém místě bez vody a elektřiny se probírala politická témata, ale probíhaly tu i různé happeningy jako například Langošův přechod po žhavém uhlí a mykologické párty básníka Nikolaje Stankoviče.
Čtěte také
Nikolajovi občas v kapsách uvízly zbytky hub z jiných oblastí, a tak se stalo, že na Brízgalky nechtěně zavlekl lysohlávky. Po jejich požití se jednou všichni shodli na tom, že za bolševismus může Jules Verne, jelikož vzbudil v mladých chlapcích víru ve vědeckotechnický pokrok.
I já mám tu čest, že mohu občas pobýt v téhle zapomenuté divočině.
Je červenec, na Brízgalky vyrážíme jen s kamarádkou Zuzkou. Chceme si odpočinout a možná vyrazit na houby, ve kterých se Zuzka vyzná jako málokdo. Jenže sousední drevenici obsadili známí známých a celou noc propařili.
Hej, vychladni!
Když je Zuzka požádala, jestli by své zvukové projevy mohli soustředit na období během dne, inkasovala výsměch.
Čtěte také
„Hej, vychladni!“ vykřikl mladík a dál se s námi nebavil.
Vyrazily jsme do lesa a cestou nasbíraly holubinky a pár bedel.
Když jsme se vracely, oslovila nás dívka z opilecké party, že i oni mají bedly a žampiony, ale některými si není úplně jistá.
Na jejich stole ležely očištěné a úhledně rozložené muchomůrky zelené, hned vedle nich byly nachystané ke smažení klobouky muchomůrek porfyrových.
Čtěte také
„Máte tu samé smrtelně jedovaté úlovky,“ řekla Zuzka.
„Ale jdi, když se to tepelně zpracuje, tak se ten jed evaporizuje,“ řekl mladík a rozkrojil satana.
„Nedávno na nějaké svatbě zemřela půlka svatebčanů, otrávená pavučincem plstnatým tepelně zpracovaným v polívce,“ nedala se Zuzka a ukázala mladíkovi obrázek jeho houby v atlasu, s ikonkou smrtky v pravém rohu stránky.
„Hej, vychladni, to je nějakej atlas pro pamětníky. A promiň, už se mi smaží cibulka…“
Druhý den ráno se ze sousední drevenice nic neozývalo.
Její obyvatelé buď vychladli a nebo evaporizovali. Jak zpívá Mejla Hlavsa: „Člověk ze zoufalství snadno pomate se, muchomůrky bílé, budu sbírat v lese… “
Autorka je spisovatelka a rockerka
eva@turnova.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
