Eva Svobodová: První dámy evropské krajní pravice

V době, kdy Meloniová založila stranu Bratři Itálie, hlásila se k politickému směru Marine Le Penové. Sdílela na sociálních sítích každé setkání s krajně pravicovou političkou. Stejně jako Le Penová tvrdila, že stojí za politickou vizí, jež nestaví proti sobě pravici a levici, ale naopak politiku vysokou nebo nízkou.

Čtěte také

Veronika Lefrancois: Itálie zase mění politické klima

Před francouzskými prezidentskými volbami v roce 2017 se Meloniová vyslovila na podporu předsedkyni Národní fronty. Nikoliv však při posledních prezidentských volbách, které proběhly letos na jaře. Podle italské političky žádný kandidát v druhém kole konzervativní pravicový tábor, kam se sama řadí, nereprezentuje.

Čtyřiapadesátiletá Le Penová je matadorkou politiky, nositelkou značky Le Penových, kterou založil její otec. Pokračovatelkou rodové linie měla být Le Penové neteř Marion Maréchal, která byla více orientovaná na tradičnější katolicky zaměřený elektorát na francouzském jihu.

Spor o interrupce

Marine Le Pen naopak svůj politický potenciál zaměřila hlavně na chudší deindustrializované regiony na severozápadě. Podporu získala i tím, že částečně převzala levicovou agendu. Le Penová se nakonec s neteří rozešla, stejně tak jako ochladly vztahy s Bratry Itálie.

Čtěte také

Luboš Palata: Nová italská premiérka Meloniová je víc přítelkyní Fialy než Putina

Le Penová se příliš neohání křesťanskými kořeny Evropy. Mnohem více sází na republikánskou sekulární notu jako většina francouzských parlamentních politických stran. Vyhnala ze strany antisemitské názory a vsadila na anti-imigrantský a anti-islámský diskurz.

Stranu nakonec přejmenovala na Rassemblement National – Národní sdružení. Plamen, symbol odkazující k italskému fašismu, z loga ale nezmizel. Když ústavní soud ve Spojených státech zrušil rozsudek Roe vs Wade garantující ženám právo na umělé přerušení těhotenství, část francouzských zákonodárců navrhovala právo na interrupci zapsat do ústavy.

Strana Rassemblement National se tomuto návrhu bránila, Le Penová ale v žádném případě neodsoudila umělé přerušení těhotenství jako takové. Její strategie je jasná: příliš si nenahněvat středové voliče i konzervativnější část elektorátu. Snaží se nevystupovat otevřeně homofobně. Meloniová vůči interrupcím či LGBTQ+ komunitě vystupuje naopak velmi jednoznačně.

Věčně druhá

Rozdílné politické strategie mohou vyplívat i z institucionálního nastavení v jednotlivých zemích. Když Marine Le Penová převzala v roce 2011 vedení strany po svém otci s antisemitskými názory, pochopila, že jediný způsob, jak získat alespoň nějaké křesla v Národním shromáždění, je přiblížit se co nejvíce politickému středu.

Dvoukolový volební systém s jednomandátovými obvody má totiž tendenci jakýkoliv extrém vytlačit. V italském smíšeném volebním systému se naopak třetina křesel do dolní komory volí systémem first past the post – tedy první bere vše. Excentrická a hlasitá Meloniová má výhodu, že nebyla součástí vlády Maria Draghiho, čímž se odlišuje od svých konkurentů.

V současnosti nejviditelnější rozdíl ale spočívá v tom, že Meloniová vyhrála, o čemž si „stále druhá“ Le Penová může nechat jen zdát. Francouzská krajně pravicová politička už přestála mnoho zkoušek a krůček po krůčku získává ve Francii větší politických vliv i důvěru středových voličů. Je otázka, jestli tímto způsobem dojde k významnějšímu politickému úspěchu, nebo se bude muset spokojit s tím, že už dvě desetiletí jen nastavuje politickou agendu.

Eva Svobodová, politoložka|foto:Barbora Linková, Český rozhlas

Na druhou stranu značka Meloniová zapojením do vládních postů velmi rychle ztratí punc nového a nevyzkoušeného. Vzhledem k poločasu rozkladu italských vlád je možné, že její sláva skončí stejně rychle, jako začala.

Autorka je politoložka