Eva Hrnčířová: Belgie a Nizozemsko hledají cesty, jak přiškrtit virus, ne ale sociální život

27. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Opatření proti koronaviru v nizozemském Utrechtu

Až nápadně to připomíná dobu vloni před Vánocemi. Prakticky všude napříč Evropskou unií politici řeší, co s koronavirem.

Čtěte také

Belgie, která k nejpostiženějším zemím patřila před rokem, je mezi nim zase a zavádí jakýsi „lockdown light“. Politici situaci zachraňují méně drastičtějším způsobem. Lockdown light může působit jako třeba takový nízkotučný jogurt – je to pořád jogurt, ale neztloustnete po něm –, jinými slovy neuškodí. I u restrikcí je snaha omezit lidi tam, kde to zase tolik nebolí. Mnozí se už zabydleli v práci od kuchyňského stolu a za uzavření nočních klubů a diskoték se sice belgický premiér omlouval, ale týká se to jen malé skupiny. Snad ve snaze dodržet slib, že letošní svátky budou lepší, Belgie neruší vánoční trhy.

Řada lidí se totiž potýká s nejrůznějšími psychickými problémy způsobenými stresem, nedostatkem sociálního života, nejistotou a úzkostí. Ve společnosti se hromadí i vztek a frustrace. A jen jeho malá část vyšla v posledních demonstracích proti covidovým opatřením najevo, ale zanechala za sebou velké škody. Podobně v sousedním Nizozemsku, kde se na demonstracích dokonce střílelo a policisté se bojí, že během zimy výtržnosti ještě přitvrdí.

Jojo strategie

Nabádat k další dávce vakcíny už politikům nestačí. V Belgii i Nizozemsku je plně naočkovaných kolem 75 procent obyvatel. Pár procent přes míru, kterou lidem vlády slibovaly jako kolektivní imunitu. Přesto jdou počty nakažených strmě nahoru a nemocnice bijí na poplach. Jedenáctimilionová Belgie má kolem 15 tisíc nakažených denně, ale počet obětí během posledních, špatných týdnů je v průměru do dvou set za týden – v porovnání s Českem tedy nedosahuje ani poloviny.

Čtěte také

Místo koronaviru ale společnost už začíná být imunní vůči novým a stále se měnícím opatřením. V sousedním Nizozemsku to poradní orgán vlády nazval „jojo strategií“ a doporučil se jí vyhýbat. Střídání restrikcí a uvolnění bylo v zemi tulipánů o něco výraznější, roušky se ani nenosily, a pak najednou přišel lockdown. V Belgii mají roušky a omezení sice větší kontinuitu, kvůli rozštěpenosti země ale všude platí trochu jiná pravidla a ve finále se v nich nikdo nevyzná.

I když se většina chovala zodpovědně, lidem dochází dech. Zkušenosti s trasováním nakažených ukazují, že systém vytváří víc zmatků než pomoci. A v Belgii se certifikát o bezinfekčnosti jmenuje covid safe ticket – jen politici zapomněli říct, že ani s ním nikdo není „safe“, přeloženo z angličtiny „v bezpečí“. Stal se vstupenkou do společenského života, a málokdo myslí na to, že i s ním může nakazit sebe i ostatní.

Povinné očkování

Federální vláda už rozhodla o povinném očkování zdravotníků. Od ledna příštího roku na to budou mít tři měsíce. Nejen lékaři a sestry, ale i zubaři, fyzioterapeuti, psychologové, logopedi a další profese. Kdo to neudělá, bude mu hrozit ztráta licence a pokuta. Nenaočkovaný personál z nemocnic půjde na dočasnou podporu v nezaměstnanosti. Momentálně to spíš zhoršuje napětí v nemocnicích – nenaočkovaní odejdou domů a těm naočkovaným přibyde ještě víc práce. Už teď je většina personálu po nekonečném maratonu vyčerpaná. Zdravotnické odbory ohlásily stávky v několika bruselských nemocnicích a čeká se silný odpor.

Politici to nemají lehké, ale to je riziko povolání. V Belgii a Nizozemsku je čeká horká zima a první, na co budou muset myslet, jsou dva vyčerpávající roky pandemie, které obě společnosti mají za sebou.

Autorka je publicistka

autor: Eva Hrnčířová
Spustit audio

Související