Eurozatykač

Lapidárně řečeno, jde o to, zda v člověku, který se dopustí zločinu, vidět především občana, anebo především zločince. Část poslanců soudí, že není přípustné vydat k soudnímu stíhání do zahraničí našeho občana proti jeho vůli. Vzhledem k tomu, že člověk, který se dopustí zločinu, zpravidla k soudu o své vůli nespěchá, dá se říct, že odpor proti eurozatykači je postojem, ze kterého mohou mít zločinci jedině radost. Naše politické odpůrce eurozatykače ovšem nemá smysl podezírat, že se angažují ve prospěch českého podsvětí. Ve slově eurozatykač jim pravděpodobně nevadí ten zatykač, ale euro. Brání národní suverenitu, a zločinci z toho profitují pouze shodou okolností. Určitě se mýlí, pokud si myslí, že mají u politiků zastání jako kriminálníci. Ve skutečnosti pro ně má být terno, že zločin spáchají v cizině jako Češi a podaří se jim prchnout z místa činu do vlasti.

Po včerejšku se zdá, že jim češství při zločinu nepomůže, ale eurozatykačem se ještě musí zabývat senát, zákon půjde na podpis k prezidentovi a v úvahu také připadá stížnost k Ústavnímu soudu. Otázkou je, zda zrovna v tomto případě má občan tleskat těm politikům, kteří dělají ramena směrem k Bruselu. Eurozatykač je jedním z kroků, které mají v Evropě garantovat větší bezpečnost. Má také umožnit, aby byl do rukou české spravedlnosti vydán ze zahraničí neprodleně zločinec, který se provinil u nás, a nepodařilo se jej zadržet. Právě v případě eurozatykače se zdá, že pro Čecha, který není zločincem, je výhodné být především Evropanem.