Eurooptimisté a euroskeptikové

Na druhé straně se už jeví krajně nevhodným, když Klaus vzkazuje do Bruselu, že zpráva by mohla být útlejší a že má mnoho stránek, zabývajících se detaily. Podceňováním údajných detailů je ostatně Klaus znám.

V jednom je ale nutné s Václavem Klausem rozhodně nesouhlasit, totiž když se obává, že se zpráva stane předmětem politického boje. Samozřejmě, pokud by to byl pouze účelový politický boj, bylo by to špatně. Obava to tedy zajisté zbytečná není, je pravda, že na české politické scéně se z evropské karty často stává klacek, který na sebe užívají tradiční soupeři. Někteří politikové se ohánějí euroskeptickými argumenty, jiní naopak rozdávají balónky a vlaječky s evropskými hvězdičkami a často jsou pak usvědčeni z neznalosti základních pravidel fungování Evropské unie. Z toho je pak jasné, že téma Evropské unie je užíváno výhradně politicky.

Přesto by se zpráva měla stát předmětem politického boje. To kdyby se opravdu věcně začalo diskutovat o tom, co od České republiky Evropská unie vlastně požaduje a co to České republice přinese. Na tom by nic špatného nebylo. Už dlouho si ostatně komentátoři a političtí analytikové stěžují, že je politika vyprázdněna, že je redukována na pouhý mocenský boj a nemá témata.

Přitom téma nadcházejícího vstupu do Evropské unie je takové téma, jak se říká, jako hrom. Všechny politické strany by jasně měly říci, jak se dívají na otázky, nastolované Evropskou unií. Diskutovat by se ovšem mělo opravdu věcně.

Například spíše skeptičtí politikové k současné podobě EU by měli přestat se zesměšňováním eurooptimistů. A eurooptimisté by měli začít věcně vyvracet argumenty těch prvních, místo aby je moralizovali a označovali bezmála za extrémisty. Ostatně, tradičně skeptická ODS na svém Kongresu nedávno jasně řekla, že nevidí alternativu vstupu České republiky do Evropské unie. Na druhé straně je nicméně pravda, že s touto variantou počítá Manifest eurorealismu, vzniklý kolem stínového ministra zahraničí Zahradila.

Velmi rozumně zprávu přijal prezident republiky Václav Havel, který ji označil za dobrou a vyváženou a vyzvedl, že Evropská unie označila republiku za stát s fungující ekonomikou. Souhlasil i s kritikou Evropské komise, podle prezidenta je zapotřebí urychleně přijmout zákon o státní službě a posílit administrativní kapacitu.

Snad proto, že není v pravém slova smyslu stranický politik, věcně hodnotil zprávu náměstek ministra zahraničí a hlavní vyjednávač Pavel Telička, když ji označil za návod, na co se má Česká republika zaměřit. Posudek je podle Teličky objektivní a obsahuje prý také méně nepřesností než loňská zpráva. Tato formulace vysokého státního úředníka, známého svou korektností, už sama o sobě nasvědčuje tomu, že jistá obezřetnost je ke zprávám komise opravdu na místě.

Také vztah Teličky ke kritické pasáži zprávy o neexistenci zákona o státní službě je velmi rozumný, na rozdíl od Václava Klause, který doslova řekl, že ani při své nejbujnější fantazii nechápe, proč Evropská komise zdůrazňuje tento zákon. Je to podle Klause naprosté nepochopení české situace. Na to je možné jen říci, že je to naopak velké porozumění české situaci a jestli tedy někdo něco nechápe, pak to není Evropská komise. Špatné fungování české státní správy je velkou překážkou nejen na cestě do Evropské unie, ale obecně na cestě k vyspělé společnosti. Také vytváří ono kritizované korupční prostředí, které je další velkým problémem České republiky. Ta se z hlediska hodnocení mezinárodních organizací a institucí nepohybuje sice v nejnižších patrech vedle zcela zkorumpovaných zemí, ale přesto je její postavení nelichotivé. A příčinou je často špatně fungující státní správa a potažmo samozřejmě právní bezvědomí české společnosti. To by Klaus neměl zlehčovat.

Na druhé straně má samozřejmě na jistou skepsi právo, ale rozumně ji vyjádřil právě Telička, když připomněl, že otázka státní správy je širší než existence a neexistence zákona. Zlepšovat účinnost státní správy a školit úředníky je možné i bez zákona.

S tím není možné než souhlasit a je třeba ještě připomenout, že zákon o státní službě může paradoxně naopak práci státní správy ještě zhoršit, či přinejmenším zakonzervovat současný neblahý stav.

A to je přesně ten příklad, kdy je třeba o evropských záležitostech diskutovat věcně, bez účelových klacků na jednu či druhou stranu. Pokud se politické strany takové diskuse přidrží, jejich voliči to zajisté ocení. Zpráva Evropské komise se tak může stát dobrým podkladovým materiálem pro takovou diskusi.

ČRo 6 / RSE

14. listopadu 2001

Napište nám: rse@cro.cz