EU: Parlament a komise

Do Evropského parlamentu volili lidé ve většině členských států opozici vůči současným vládám. Jestliže pak vlády nominovaly eurokomisaře podle místního rozložení sil, není napětí mezi evropskými institucemi až zas takovým překvapením. Europoslanci vesměs nemají důvod jít vládám ve svých zemích na ruku a svobodně zvažují, co je dobré pro jejich voliče v Evropě. José Barroso prakticky nemá možnost odmítnout komisaře, které mu pošlou vlády členských zemí, aniž by z toho byl politický skandál. Současně ale také nemůže ignorovat skutečnost, že někteří z navržených komisařů jsou pro Evropský parlament obtížně přijatelní.

Při slyšeních kandidátů vznikly například rozpaky nad kompetencí navrženého maďarského komisaře pro energetiku, nedůvěra v možnou nestrannost nizozemské komisařky pro otázky hospodářské soutěže a pobouření nad výroky italského komisaře, který se měl mimo jiné starat o lidská práva. Jistá pochybnost ovšem vznikla i o samotném designovaném předsedovi Evropské komise, který zřejmě z pohledu europoslanců ke své škodě preferoval dialog s vládami před komunikací s parlamentem. V předvečer našeho státního svátku jsme se tedy Evropské komise nedočkali. Hlasovat by se mohlo na ten další, sedmnáctého listopadu. K 15. výročí svržení totalitního režimu by to byl symbolický dárek. Snad to Barroso stihne, abychom komisi nedostali k vítěznému únoru.