EU a Čína

Jak si tyto apely evropští představitelé při jednání s Číňany vzali k srdci, je patrné ze společného prohlášení sepsaného včera v Haagu. Stojí v něm, že EU potvrdila politickou vůli pracovat dál směrem ke zrušení embarga a že čínská strana tento pozitivní signál přivítala. Na tiskové konferenci pak čínský premiér vysvětlil, že patnáct let trvající zákaz vývozu zbraní z EU do Číny, mimochodem zavedený po zmasakrování studentů v Pekingu, vnímá jeho země jako "politickou diskriminaci" a "vyčpělý důsledek studené války".

Postoj Evropy je méně zřetelný. Potácí se mezi zdůrazňováním hodnot a touhou obchodovat. Ignorovat věznění lidí pro jejich politické či náboženské přesvědčení dost dobře nelze, podobně jako přehlédnout, jak se v Číně diskriminují menšiny a ve velkém popravuje. Nepochybně trvají důvody mít se před čínským režimem na pozoru. Současně je zde ovšem sto devadesát miliard eur vzájemného obchodu a mrzutá bilance, kdy EU daleko více z Číny dováží, než opačným směrem exportuje. Pokušení bagatelizovat čínské imperiální ambice a vidět Čínu tak řečeno z lepší stránky je veliké. Podlehnou-li ovšem politikové tlaku obchodníků, kterým chybí pud sebezáchovy, může Evropa na vstřícnost k čínskému kapitalistickému komunismu v budoucnu škaredě doplatit.