Ekonomové chtějí větší podporu vzdělání

Ekonomové by měli jásat. Stručná anketa, kterou podnikl Český rozhlas 6 mezi analytiky největších bank však ukazuje, že zase tolik nejásají. Samozřejmě chválí plány na reformu penzí a zdravotnictví, či sliby, že se přiblížíme vyrovnanému státnímu rozpočtu. Hlavním úkolem pro tuto vládu však je něco jiného - zásadně se musí změnit způsob, jak stát podporuje vzdělávací systém. Jejich úvaha je vskutku ekonomická. Česko se teď dopracovalo nečekané prosperity zásluhou toho, že nabídlo relativně kvalifikovanou a relativně levnou pracovní sílu. Několik generací českých zaměstnanců pracovalo v továrnách, proto bylo pro německé, rakouské, francouzské, japonské a další společnosti nejjednodušší postavit nové továrny s lepším řízením a lepšími technologiemi - mají z toho pěkný zisk a tuzemská ekonomika roste.

Problém je v tom, upozorňují ekonomové, že hospodářský zázrak nepotrvá věčně. Nepochybně si všichni Češi přejí, aby rostly mzdy. Až se to splní, česká práce laciná nebude.

Přitom většina zahraničních továren vyrábí automobily, televize, anebo počítače. Kritici tomu nepřesně říkají montovny, ovšem svým termínem vystihují problém přesně. Jsou tu továrny, které nemají vlastní vývoj, marketing ani design. Ani konstrukční oddělení není ve velkých továrnách pravidlem. Zahraniční investoři zkrátka postavili podniky, které nepřinášejí vysokou míru přidané hodnoty. Vyplatí se to, když produkují tisíce a tisíce automobilů, pokud ovšem půjdou mzdy nahoru, vyplácet se přestanou.

Česko tedy čeká druhá fáze rozvoje. Potřebuje podpořit ta odvětví průmyslu a služeb, která budou mít větší přidanou hodnotu, například se mohou vyrábět léky, biotechnologie a provozovat bankovní, poradenské nebo výzkumné služby. K tomu je ovšem třeba sehnat nové investice, podpořit vznik malých zdejších firem a především - nabídnout jim kvalitní pracovní sílu, nejlépe s vysokoškolským vzděláním.

Právě tohle očividně český vzdělávací systém nedokáže. Dosud končí dvě třetiny studentů ještě před branami univerzit a samotné vysoké školy opustí ještě před vystudováním víc než třetina zapsaných studentů. Jestli jsou vysoké školy dobré, to nikdo přesně neví, protože se to přesně neměří. V mezinárodních srovnáních naše univerzity kulhají v produkci vědeckých výsledků. Patenty nedokážou prosadit ani školy, ani podniky. Ekonomové jsou netrpěliví a stále připomínají, že by se s tím už konečně něco mělo dělat. Na transformaci české ekonomiky dávají jen deset let. A právě v této chvíli je ideální možnost s něčím začít. Nejde přitom o složitou reformu.

Česko dostane na vzdělání a výzkum v příštích sedmi letech z Bruselu bezmála dvě stě miliard korun. Sedmdesát miliard dostanou samotné školy, šedesát miliard mohou získat výzkumné ústavy a dalších šedesát miliard podniky, které začnou využívat složité technologie.

Samotné školy a ústavy přitom nejsou ve špatném stavu a dalo by se říct, že změny správným směrem už začaly. V základním a středním školství reforma už běží a existují také plány, jak ji po prvních krůčcích upravit, aby byla efektivnější. Jde především o změnu učebních plánů, které by mnohem víc než dosud daly prostor osobnosti dětí a které by mnohem víc reflektovaly okolní ekonomické prostředí. Systém se připravuje i na to, že rozšíří nabídku všeobecných oborů a gymnázia tak přestanou být poněkud sterilním prostředím, kde se vychovává umělá elita. Elitou budou všichni.

Vysoké školy už začaly být hodnoceny podle svých výkonů, teď je na čase, aby se podle nich upravily státní dotace. Je třeba ještě několika nepopulárních, avšak nezbytných kroků. Patří k nim zavedení poplatků za studium a účast představitelů ekonomiky a výzkumu ve správních radách univerzit.

Přestalo se mluvit o tom, že v Česku vznikne stejný systém celoživotního vzdělávání, ale i zde jsou nastaveny mantinely podle kterých se má nový sektor rozvíjet.

Existuje pořád možnost, jak hlubokou reformu vzdělávání, tuto matku všech reforem do deseti let ještě stihnout a záleží teď na vládě, jestli ji zařadí do čela svých priorit.

Dodejme, že vzdělání by nemělo sloužit jen ekonomickému prospěchu a není pochyb, že bude mít mnoho dalších a zajímavějších rozměrů. Ale v této chvíli se úvahy o jeho podpoře docela dobře poslouchají i z úst ekonomů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .