EK - odpuštěný deficit

Německu a Francii byl zmíněný prohřešek včera prominut již podruhé. Loni nad jejich rozpočtovou nekázní přimhouřili oko ministři financí EU, což ovšem nepomohlo, protože rozhodnutí Rady ministrů později anuloval Evropský soudní dvůr. Hrozba trestu pominula až nyní, a to podle hesla, že není viníka, kde není soudce. Evropská komise velkoryse odpustila hříšníkům na základě slibu, že se polepší. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby byl takovýto institut odpuštění zakotven v paktu stability, jako že není. Poté co Německo a Francie porušily pravidla hry, lze na jejich plnění do budoucna těžko trvat.

I Německo, které má významnou zásluhu na přísnosti paktu stability, dnes nahlíží situaci z jiného úhlu pohledu, řekněme z pohledu provinilce. A tak se pravidla budou zmírňovat. Mají být pružnější a ohleduplnější k zemím s nižším dluhem a k těm, které investují či realizují dlouhodobé reformy. Pro nové členské země, tedy i pro nás, byl dosud celý případ především inspirací k úvahám, zda v EU náhodou neplatí pravidlo, že jsou si sice všichni rovni, ale někteří že jsou rovnější. Nyní se ale zdá, že na skandálu můžeme vydělat. Pravidla paktu stability a růstu se budou měnit a zmírňování jejich tvrdosti neprospěje jenom Němcům a Francouzům. Možná se nakonec dočkáme eura za lepších podmínek, než jaké bychom museli splnit nebýt toho, že si Němci a Francouzi žili nad poměry. Dokonce je naděje, že se naši politici nebudou muset po způsobu Řeků uchýlit ke kreativnímu účetnictví.