Egyptský zátah na opozici

Tak se stalo, že poněkud zanikla zpráva o jiné smršti, a to vlně zatýkání politických aktivistů v Egyptě. Během tohoto týdne tamní policie uvěznila nejméně 75 lidí, kteří podporují opoziční hnutí zvané Muslimské bratrstvo. Děje se tak před nadcházejícími volbami do horní komory egyptského parlamentu, které se odehrají příští týden. Zároveň probíhalo dlouho odkládané stání zvláštního vojenského soudu s dalšími čtyřmi desítkami muslimských aktivistů. A je to jen pár dní, co egyptské úřady odmítly předčasné propuštění ze zdravotních důvodů Ajmána Núra, opozičního politika, který už druhý rok sedí ve vězení. Pro úplnost dodejme, že Núr na rozdíl od zmíněného Bratrstva není islamista, ale profiluje se jako demokratický politik.

Zrovna v tu dobu, kdy probíhala zmíněná zatýkání, hovořil v Praze americký prezident George Bush o podpoře pro-demokratických aktivistů na celém světě. Mezi těmi, které v úterý zmínil jménem, byl právě Ammán Núr. Tato Bushova zmínka mohla zůstat nepovšimnuta, například právě kvůli Ománskému cyklonu nebo neklidu v Libanonu, kdyby se jí ovšem nechytli sami Egypťané. Bushova narážka na věznění Núra vyvolala mimo jiné velmi rozezlenou reakci tamního ministra zahraničí Ahmada Abúla Ghajta, který vyjádřil údiv nad - cituji - nepřípustným americkým vměšováním do egyptských záležitostí.

Co se to tedy děje? Egypt byl v roce 2005 dotlačen Spojenými státy, které jsou jeho letitým spojencem - a také velkorysým sponzorem - , k alespoň omezeným politickým reformám. V posledních desetiletích vládla v Egyptě jediná strana prorostlá se státní byrokracií a policií. Sám prezident Husní Mubarak je ve funkci už od roku 1981, a dosud byl vždy volen jen v jakýchsi schvalovacích referendech, které se nedaly považovat za skutečnou volbu. To se mělo podle amerického mínění změnit.

Káhira připustila dvě věci, a to účast některých nezávislých kandidátů v parlamentních volbách a také umožnila představiteli opozice kandidovat proti Husnímu Mubarakovi v prezidentských volbách. Je při tom nutné podotknout, že jedinou potenciálně úspěšnou opozicí je v současném Egyptě Muslimské bratrstvo, organizace sice zakázaná, ale úřady trpěná, pokud se neplete do politiky. Podle oficiálního stanoviska je největším nebezpečím pro egyptskou stabilitu islamismus, a ten představuje právě zmíněné Bratrstvo.

Konaly se tedy parlamentní volby a v těch se do dolní komory dostalo celých 20 procent kandidátů spojených s Muslimským bratrstvem. To bylo pro režim nepříjemné překvapení. V prezidentských volbách byl Mubarakův úspěch předem dán, ale jeho hlavní proti-kandidát Ajmán Núr dostal, navzdory všelijakým organizačním a jiným obstrukcím ze strany úřadů, sedm procent hlasů, což se úřadům také zdálo příliš.

Egyptský režim se zalekl a brzy po volbách začal zatýkat představitele Muslimského bratrstva. Nakonec zatkl i Ajmána Núra na základě - zřejmě - vymyšleného obvinění z podvodu, a soud ho poslal na 5 let do vězení. Definitivní potvrzení toho, že dosavadní demokratizační vývoj je u konce, znamenalo březnové referendum, které schválilo rozsáhlou ústavní reformu. Ta dává úřadům nové rozsáhlé pravomoci, které jsou sice ospravedlněny bojem proti terorismu, ale je pravděpodobné, že jejich důležitým cílem je zachovat fungování současného režimu.

V posledních dvou letech se zdálo, že pozornost Američanů už zcela zaměstnává neradostná situace v Iráku, a že Washington na demokratizaci Egypta již nehodlá tlačit. Dnes to ale opět vypadá, že prezident Bush na svůj sen o demokratizaci Blízkého východu nezapomíná.

Jeho úterní zmínka o osudu Ajmána Núra, která tak popudila egyptskou vládu, na to alespoň poukazuje. Núr, který je ve vězení už od konce předloňského roku, má stále větší zdravotní problémy. K potížím s cukrovkou se nyní přidaly i srdeční poruchy a také proto Núrova žena požádala úřady o předčasné propuštění. To bylo 1. června ve zkráceném řízení bez účasti Núrových advokátů zamítnuto. Ještě existuje naděje, že by mohlo padnout další rozhodnutí 12. června. V úterý, pět dní po prvním zamítnutí ovšem přišel Bushův pražský projev, který se Núra zastal. To ovšem podle Núrovy ženy naopak může naopak jeho propuštění zkomplikovat. Zdá se tedy, že egyptský režim, jehož stabilita je ovšem zároveň velmi pozitivním faktorem na Blízkém východě, hodlá i nadále hrát pouhou hru na demokracii. Zatčení desítek aktivistů Muslimského bratrstva na to ukazuje, stejně jako třeba včerejší odsouzení reportérky panarabské televize Al Džazíra na půl roku do vězení, a to za zpracování dokumentu o policejním mučení v Egyptě.

Zdánlivě v rozporu s tím vším je zpráva, podle které úřady povolily vznik nové strany. Založil jí Usáma al Ghazálí Harb, jenž byl donedávna členem Mubarakovy státostrany, ale nebyl spokojen s prosazováním demokratických reforem. Nyní si založil vlastní takzvanou "Demokratickou frontu", která se hlásí k prosazování demokracie západního typu, občanské společnosti a tržního hospodářství. Otázka je, jestli byla Demokratická fronta povolena proto, že stejně nemá šanci na úspěch, nebo proto, že bude drobit už tak roztříštěnou demokratickou neislamistickou opozici v Egyptě.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .