Dvojí morálka ve zdravotnictví
Ve zdravotnictví se stále častěji mluví o morálce. Naposledy tak učinila Milada Emmerová, nová ministryně. "Dokud se u všech zúčastněných v procesu zdravotní péče nedostane navrch morálka, nikdy se systém zdravotnictví neuzdraví," řekla v rozhovoru pro Právo.
Ministryně dosud nevysvětlila, jak bude svůj resort řídit, programové prohlášení vlády je také mimořádně neurčité. O to větší pozornost si zaslouží, když správkyně resortu oznámí hlavní princip, podle kterého se hodlá řídit.
Věta pro Právo v sobě skrývá leccos. Ministryně ji v další části rozhovoru také rozvádí: "Zdravotnictví má sloužit lidem. A nikdo by na něm neměl bohatnout a pacient by neměl chudnout jen proto, že je nemocen. Budu hledat taková řešení, aby nemocný člověk nemusel na spoluúčast již více doplácet."
Z toho vyplývá jasně, co je v očích ministryně nemorální - když by někdo chtěl na zdravotnictví zbohatnout. Musí to být pokorná služba těm, kteří jsou na tom špatně.
Je tedy jasné, jak chce ministryně dosáhnout, aby se zdravotnictví už dále nezadlužovalo. Lékaři se spokojí se spravedlivou mzdou, pacienti nebudou chodit na zbytečná vyšetření, výrobci léků a zdravotnických nástrojů si nebudou počítat příliš vysoké marže.
Jinými slovy: ministryně chce prozkoumat cestu vnitřních úspor, předem je ale jasné, že nechce rušit žádné nemocnice. I to už řekla v jednom ze svých rozhovorů. Spíše by chtěla ušetřit na lécích, zkontrolovat, jestli neplýtvají pojišťovny - a další úsporné kroky neprozradila.
Řekla ovšem, že pokud by se uvnitř systému dostatečné rezervy nenašly, pak se musí hledat další možnosti financování. A teprve když další možnosti nevyjdou, měl by víc připlácet pacient.
To jsou všechno citace, ze kterých není posluchači jasné, co jsou ty "další možnosti financování". Člověk nemusí být Einstein, aby věděl, že jde o veřejné rozpočty - když to nejsou pojišťovny, ani pacient, opravdu zbývá jen stát. Lze tedy upřesnit: pokud nepůjde ušetřit, hodlá ministryně položit ministru financí nůž na krk. Když pane kolego, nechcete spoluúčast pacientů, půjčte mi na chvíli klíče od vaší pokladny. Před volbami bude tento argument zvlášť působivý. Samozřejmě jde vyložit výroky ministryně jiným způsobem. Jenže opravdu se nechce věřit, že by právě ona tímto způsobem občany připravovala na očekávanou spoluúčast.
Když člověk politika vyslechne, musí se na jeho výroky podívat s kritickým odstupem. Pokud tedy Milada Emmerová něco neskrývá, je jasné, že by nejraději ze všeho ve zdravotnictví udržela status quo. Teď je otázka, kam může takový postup zdravotnictví zavést. Pro odpověď nemusíme jít daleko. Poláci nechali čtyři roky růst zdravotnický dluh a dnes dosáhl v přepočtu výše padesáti miliard korun. Nastala skutečná krize, kdy z nemocnic utíká zdravotnický personál, kdy se odkládají operace a kdy přístup ke kvalitním službám umožní pouze korupce.
Doufejme, že ministryně Emmerová nechce zametat zdravotnické dluhy pod koberec, jak to s nepříjemnými důsledky zkoušeli Poláci. Potom by všechny řeči o morálce byly zbytečné, spíše by šlo o morální hazard, který by šel shrnout větou: my budeme utrácet a on to někdo nakonec zaplatí, protože zdravotnictví vždy musí fungovat.
Právě takový postoj kritizovala česká zástupkyně ve Světové bance Jana Matesová a dokonce ho označila za hlavní problém tuzemského zdravotnictví, protože umožňuje zdravotníkům utéci od každé odpovědnosti. Ať zdravotníci dělají, co dělají, vždy je nakonec někdo zachrání.
Česko musí projít hlubokými reformami ve zdravotnictví. Na tom se experti shodnou a uznají to i všichni. Jejich smysl se dá vysvětlit také velmi stručně: zdravotníci si musí uvědomit, že mají omezený rozpočet. To ale znamená si uvědomit, že neplatí věta: každý má právo na jakoukoli zdravotnickou péči zadarmo. Pak je třeba najít správce, který s ním bude umět s dostupnými prostředky co nejlépe hospodařit. Strategií je k dispozici v okolních zemích dostatekˇ- nejde jen o poplatky u lékaře. Je neodpustitelné, že jich Česká republika dosud neužívá.
Pokud se totiž s reformou nezačne, zdravotnictví bude dál plýtvat za zbytečnosti. Co je ale ještě horší: bude růst jeho vnitřní dluh. Tím se nemyslí deficity na účtech pojišťoven a nemocnic. Tím se myslí chátrání zdravotnických zařízení, zanedbávání výzkumu a prodlužování čekacích lhůt pro pacienty. Věřme, že si ministryně uvědomí tato rizika co nejdřív.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.