Dva zápasy

Jisté napětí mezi ústavními institucemi určitě patří k demokracii, která ne nadarmo stojí na pilířích moci výkonné, moci zákonodárné a moci soudní, ale tentokrát se už dá napětí krájet a výsledkem je ochromení Ústavního soudu. V atmosféře, kdy jsou všichni dotčeni, šokováni, uraženi či znechuceni, si jeden ze senátorů posteskl: "Škoda, že jsme dospělí a že si to nemůžeme vyřídit jako uličníci." Jsou asi chvíle, kdy politici mohou závidět hokejistům, u kterých o fyzické kontakty není nouze. Na druhou stranu ovšem hokejista nedisponuje žádnou imunitou, a když se odchýlí od pravidel, putuje na trestnou lavici. Rvačka mezi senátory by zřejmě k uvolnění atmosféry nevedla, protože nad ctihodnými zastupiteli žádného soudce není.

Navíc zatímco při pohledu na hokejisty je každému jasné, že zápasí o stříbrný pohár, politický zápas o složení Ústavního soudu je srozumitelný spíše úzkému kruhu zasvěcených. Když není publiku jasné, oč se v jeho zájmu a za jeho peníze vlastně hraje, čili když má občan z politiky hokej, zatleskal by případné rvačce leda bulvár. A hlavní rozdíl mezi politikou a hokejem? Zatímco za diplomatickými formulacemi politiků lze vycítit averzi, za tvrdostí hokejistů se zpravidla nakonec ukáže vzájemný respekt. V hokeji roste hodnota vítězství s kvalitou soupeře. Zlínští vědí, že porazili skvělý tým. Proto ta radost.