Důvěra vládě

Mezi dotazy novinářů nemohlo chybět, zda se nejedná o sebevraždu. Vždyť vláda zřetelně důvěru většiny poslanců nemá a není tudíž úplně jasné, proč se míní ptát. Pokud poslanci stran vládní koalice kabinet nečekaně podpoří, pak důvodem bude spíše obava o dobře placené místo než víra v programové prohlášení. Předčasné volby jsou kvůli situaci v ČSSD ve vzduchu. Ať už si totiž na svém sjezdu stoupenci současného a bývalého předsedy řeknou cokoli, poslanecký klub sociální demokracie už v tomto volebním období jednotný nebude. Přičtěme k tomu rozdílné priority stran vládní koalice a ptejme se, zda vláda bude schopna něco rozumného prosadit, k něčemu užitečnému dospět. Spíše nikoli. Většinu času politikům pravděpodobně zabere vzájemné soupeření, naschvály a pokusy navzájem se znemožnit.

Ani nové volby ovšem nemusí zamotanou situaci vyřešit a navíc po nich většina politických stran momentálně netouží. ČSSD a komunisté by, zdá se, ztratili, Unie svobody by se pravděpodobně vůbec nedostala do parlamentu a ODS má důvod předpokládat, že čím budou volby později, tím více na rozporech ve vládní koalici vydělá. Zřejmě v předtuše politické nestability poslanci zvolili prezidenta, který přislíbil pečovat o dobrou náladu a vést rozhádané politiky k dělné spolupráci. I on má ovšem jenom jedny nervy a kdo ví, jak dlouho mu ta dobrá předsevzetí vydrží, když ještě ani nesložil přísahu a už aby přemýšlel, koho pověřit sestavením vlády.