Durgápúdža – když bohyně ožívá

Oslava bohyně Durgy a jejího vítězství nad bůvolím démonem Mahišou ale zdaleka není jen náboženská slavnost – je to celospolečenská událost podobně jako naše Vánoce. Děti mají prázdniny, dospělí mají volno v práci, scházejí se rodiny, dávají se dárky…

Středobodem oslav ale zůstává Durga – respektive její ztělesnění v podobě sochy mnohoruké bohyně zapichující dlouhým kopím zlovolného Mahišu. A to za přihlížení jejích čtyř božských dětí: Ganéši, Kártikéji, Sarasvatí a Lakšmí, které má s bohem Šivou.

Tyto sochy přitom vznikají každý rok nově: v západobengálské metropoli Kolkatě se rodí z bláta, písku, slámy a bambusu v rukách hrnčířů ve čtvrti Kumortuli. Tu jsem měl možnost navštívit v době vrcholících příprav na Durgápúdžu na podzim roku 2007

8 fotografií

Domovem těchto Durga se po několik dní stanou dočasné chrámy, které vyrostou po celé zemi. Jen v samotné Kolkatě se počítají na tisíce. Letos přibylo několik stovek nových a ustanovil se tím rekord na čísle 3319.

Tyto dočasné chrámy, takzvané pandaly, přitom nejsou nějaké ubohé boudičky. Jsou to obvykle mnohapatrové stavby pečlivě stylizované podle uměleckého záměru svých autorů. Někdy imitují historická období a architektonické styly, exotické kultury nebo třeba fiktivní světy – letos například vzbudil velký ohlas pandal zasazený do světa Harryho Pottera.

Jindy se pandaly stávají dočasnými výstavami, kde člověk může obdivovat futuristické provedení:

abstraktní umění:

nebo se třeba i vzdělat o historii boje za indickou nezávislost. Pandaly ale mohou tematizovat také aktuální politická nebo společenská témata, jako je postavení žen nebo ekologie.

Ty největší a nejambicióznější pandaly tak dnes připomínají spíš muzea nebo galerie, než hinduistické chrámy – těmi ale zůstávájí a v jádru každého z nich je bohyně Durga, i když někdy tak stylizovaná, že není snadné ji poznat.

Pandaly za desítky milionů

Nejen že pandalů rok od roku přibývá, ale jsou také rok od roku honosnější. Ty nejextravagantnější a největší mohou vyjít v přepočtu klidně na desítky milionů korun. To je přitom možné jen díky bohatému sponzoringu, takže pandaly zároveň slouží jako reklama.

Často kolem nich vyrostou rozsáhlé zábavní parky a tržiště s bohatou nabídkou jídel, suvenýrů, kosmetiky, oblečení a vůbec všeho možného, co si oslav chtiví návštěvníci mohou koupit. I tím se vlastně Durgápúdža podobá našim Vánocům.

Cílem je přilákat co největší počty lidí, kteří po pět dní a hlavně nocí proudí Kolkatou a navštěvují vytipované chrámy. Takzvaný „pandal hopping“ se stal populární kratochvílí, na které se můžeme snadno podílet skrze sociální sítě.

Lidé se u toho natáčí, influenceři streamují ze svých výprav po nejzajímavějších chrámech a vznikají i specializované průvodce a žebříčky těch nejzajímavějších pandalů, které v ten který rok rozhodně nesmíte minout.

A samozřejmě se taky konají soutěže o ten nejkrásnější, nejinovativnější, nebo naopak nejtradičnější chrám.

V roce 2007 vypadaly pandaly v porovnání s těmi dnešními jako chudí příbuzní (a fotoaparáty byly méně kvalitní). Přikládám ale přeci jen pár fotek z vlastního archivu.

11 fotografií

Na posledních fotkách je vidět i závěr celých oslav, kdy v procesí náklaďáků zamíří všechny kolkatské Durgy k řece Huglí (tedy k místnímu ramenu v deltě Gangy), po které se zase vrací domů ke svému manželovi Šivovi, který sídlí v Himálaji.

Symboliku a význam celého svátku rozebíráme s indologem Martinem Hříbkem z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v tomto díle pořadu Za obzorem. Vypravíme se v něm ale i do bývalého kláštera sv. Gabriela v Praze. Durgápúdža se totiž neslaví jen na jihu Asie, ale také mezi Indy po celém světě. A výjimkou není ani Česko.

Pražská Durga si svou bohatou výbavou s těmi kolkatskými nezadá. Je ovšem z laminátu a organizátoři mě ujistili, že ve Vltavě neskončí.

Poslechněte si celý pořad Za obzorem, který připravil Ondřej Himmer.