Jak spočítat jeden a půl miliardy lidí? Indie po dlouhých odkladech zahájila sčítání obyvatel

Pravidelná sčítání lidu začali v Indii pořádat už Britové na konci 19. století a poté se opakovala každých 10 let. Díky tomu máme k dispozici nejen detailní údaje o indické společnosti, ale také o jejím vývoji v čase. Pravidelný rytmus cenzů přerušila jen pandemie koronaviru, kvůli které se sčítání z roku 2021 odložilo až na letošní, respektive příští rok.

Sčítání začalo 1. dubna a do září by měla být u konce první fáze – tedy sčítání domácností. Komisaři mají rozdělené obvody, mapičku a úkol projít vyznačenou trasu. Na ní mají zaznamenat všechna obydlí, zanést souřadnice domu nebo bytu do online mapy a jeho číslo napsat na fasádu vedle vchodových dveří.

U každého obydlí se ptají celkem na 33 otázek, které se týkají například přístupu k vodě, elektřině, plynu, kanalizaci nebo internetu. Řeší se také, jak velký dům nebo byt je, kolik v něm žije rodin, jestli je tam záchod, nebo z čeho je obydlí postavené. Poprvé v historii se všechno zaznamenává čistě elektronicky.

Po skončení sčítání domácností přijde druhá fáze – samotné sčítání obyvatel. To se bude ve většině země odehrávat příští rok v únoru. Třeba himálajské oblasti se ale kvůli chladnému počasí budou sčítat už na podzim.

Delimitace a kvóty

Sčítání lidu by mělo přinést dost zásadní změny v indické politice, které se skrývají pod technicky znějícím termínem delimitace. Indická ústava požaduje, aby se po každém cenzu upravily volební obvody tak, aby byl každý přibližně stejně velký – tedy aby každý poslanec v parlamentu zastupoval přibližně stejný počet obyvatel.

To se ale od roku 1971 nestalo – důvody vysvětluje v tomto díle pořadu Za obzorem indolog z Metropolitní univerzity Jiří Krejčík a jsou poměrně komplikované. Zásadní ale je, že za těch víc než 50 let se rozložení indické populace proměnilo. Státy na jihu země rostly výrazně pomaleji než státy na severu, takže by měly přijít o významnou část mandátů. Místo čtvrtiny křesel by měly mít v budoucnosti v parlamentu jen zhruba pětinu.

To ale státy na jihu vnímají jako křivdu – systém je trestá za to, že dosáhly většího rozvoje, ekonomické prosperity i lepší vzdělanosti, které s sebou přinesly jako jeden z důsledků i nižší populační růst. Zároveň díky svému relativnímu bohatství přispívají do indického státního rozpočtu víc než chudé, nerozvinut,é ale rychle rostoucí státy na severu země, jako je třeba Bihár. Přesto by měly přijít o část své politické váhy a vlivu.

Druhý a ještě složitější problém je spojený s otázkou kvót, tedy systému pozitivní diskriminace, pomocí kterého indický stát například zaručuje místa na školách, ve státní správě i v parlamentu příslušníkům určitých chudých a zaostalých společenských skupin – tzv. Soupisných kast (SC), Soupisných kmenů (ST) a Dalších zaostalých tříd (OBC).

Sčítání lidu pravděpodobně ukáže, že podíl těchto skupin se ve společnosti zvýšil a výsledky tak mohou poskytnout argumenty k požadavkům na navýšení těchto kvót. Ty už přitom dnes dosahují 50 procent. I to je otázka, které se detailně věnuje pořad Za obzorem Ondřeje Himmera. Poslechněte si ho.