Spojené státy už čtvrtstoletí bojují proti teroru. Džihádismus se ale šíří dál

4. říjen 2026

Reakce na útoky z 11. září 2001 v zemích Blízkého východu nebo Afriky roztočila spirálu násilí, kterou se nepodařilo zastavit ani dnes a stála taky u zrodu nové generace globálního džihádismu.

Čtěte také

Letos na podzim uplynulo 25 let od útoků na newyorská Dvojčata. Teroristický útok a následná invaze západních vojsk do Afghánistánu, kde se skrýval džihádista Usáma bin Ládin spustily sérii operací, které americký prezident George Bush shrnul pod pojmem válka proti teroru. Desetiletí protiteroristických operací měla přinést bezpečí a stabilitu. Výsledky jsou ale nejednoznačné.

Když někdejší americký prezident Bush po útocích 11. září vystoupil s projevem k otřeseným Američanům, ujišťoval, že válka proti teroru, začíná s organizací Al-Káida, globální boj ale skončí, až když Spojené státy odhalí, zastaví a porazí všechny teroristické skupiny. Bushův projev v americkém Kongresu několikrát přerušil bouřlivý potlesk a jeho plány měly masivní podporu.

Američané vítali začátek války s nadšením

„Američani začali Afghánistán bombardovat v neděli 7. října. Že byla neděle si pamatuju proto, že se ve všech velkých městech hrál americký fotbal. A organizátoři během her oznamovali, že Američané právě začali bombardovat Afghánistán. A ty stadiony, kam chodí 70 i 80 tisíc lidí, propukly v obrovské nadšení,“ vzpomíná na začátek války proti teroru ve Spojených státech někdejší novinář americké televize CNN Tomáš Etzler.

V Afghánistánu se spojeneckým vojskům částečně skutečně podařilo omezit hrozbu, kterou představovalo partnerství islamistického hnutí Tálibán s organizací Al-Káida. V afghánských centrech se taky zlepšilo postavení žen nebo etnických menšin. Přestal platit taky tálibánský zákaz hudby a v izolovaném Afghánistánu tak vznikla například první ženská nezávislá kapela Burka Band.

No Burka!

Stabilita a bezpečí ale v zemi nevydržely dlouho. Během dvacetileté americké války Afghánistán dominoval v žebříčcích zemí nejvíce zasažených terorismem. Počet útoků podle Global Terrorism Database prakticky konstantně rostl až do roku 2021, kdy se z Kábulu stáhli poslední američtí vojáci. Hnutí Tálibán tak nastoupilo k moci už podruhé. Kábul padl 15. srpna 2021.

Tato část války proti teroru přinesla mimo jiné až 200 tisící obětí – přes 71 tisíc lidí zemřelo při teroristických útocích. Spolu s Tálibánem se v pak do země vrátila taky perzekuce žen a omezování dalších lidských práv.

Nefunkční stát zaplavený zbraněmi

Rovnováhu nepřinesla ani americká invaze do Iráku v roce 2003. Po rychlém svržení režimu diktátora Saddáma Husajna v rozvrácené zemi zavládlo mocenské vakuum, které zaplnili ozbrojenci a džihádisté. Nová generace džihádismu tam vznikla paradoxně za přispění Spojených států.

Čtěte také

„Američané v Iráku rozpustili armádu. Tím si proti sobě ale poštvali hodně důstojníků i běžných vojáků. Rozpustili taky Muchábarát, což byla nesmírně obávaná tajná policie. A tyhle dvě skupiny byly schopné zorganizovat nesmírně účinný, nebezpečný a silný odboj proti Američanům. Američané tak v Iráku založili zárodky Islámského státu,“ vzpomíná novinář Etzler, který pro CNN pokrýval události jak v Afghánistánu, tak o pár let později v Iráku.

Samozvaný Islámský stát, který po americké invazi vznikl, se postupně rozrůstal. V době své největší slávy spravoval fungující stát, ve kterém podle některých odhadů žilo až 12 milionů lidí. Jeho násilí, teroristické útoky a kruté praktiky zároveň představovaly obrovské riziko nejen pro Blízký východ, ale i Evropu.

Právě globální nebezpečí, které představoval, dokázalo zmobilizovat reakci vojenské koalice vedené Spojenými státy, která samozvaný chalífát na území Iráku a Sýrie v roce 2019 porazila.

Islámský stát jako značka

Teroristický stát se sice podařilo částečně porazit, jeho myšlenky, praktiky i značka se ale rozšířily do dalších koutů světa. Bojovníci, včetně džihádistů napojených na Islámský stát nebo Al-Káidu, tak ve velkém působí třeba v subsaharské Africe. Podle politického geografa Bohumila Doboše tam Islámský stát a jeho odnože často využívaly už existujících konfliktů, do kterých se pak zapojovaly.

Čtěte také

Například Al-Káidě nebo Islámskému státu se taky osvědčila strategie, při které využívají svých jmen jako obchodní značky. „Islámskému státu se podařilo použít ten brand k tomu, aby jeho jednotlivé lokální odnože dokázaly spojit tamní nejradikálnější bojovníky. Když máte za sebou vlajku Islámského státu a to jméno, tak máte velmi dobrou šanci, že se k vám připojí právě ti nejradikálnější,“ komentuje metody džihádistů Doboš.

Islamistům v subsaharské Africe často pomáhá i krutost a limitovaná moc centrálních vlád. Například v Burkina Fasu nebo Mali podle Human Rights Watch mezi lety 2023 a 2025 zabili vojáci tamních armád více než dvakrát tolik civilistů než islamističtí bojovníci.

„V Mali už se poslední dobou poukazuje na to, že na Al-Káidu napojená koalice JNIM, která je tou hlavní povstaleckou skupinou, dokáže mnoho území spravovat efektivněji než vláda. JNIM si uvědomuje, že násilí vůči civilistům není výhodné, takže ani tolik neútočí na civilní obyvatelstvo, což třeba centrální vláda pod patronátem Ruska dělá dost často,“ říká politický geograf Doboš.

I to vede k tomu, že se islamisté nebo někdejší teroristé stávají čím dál spolehlivějšími partnery nejen pro místní obyvatele, ale taky pro západní vlády, které se před čtvrt stoletím zavázaly terorismus zničit.

V posledních letech se to vyplácí třeba afghánskému Tálibánu, který obnovuje vztahy s Evropskou unií. Někdejší teroristická minulost nepřekáží ani syrskému prezidentovi Ahmadu Šarovi, kterému se daří získávat podporu Bruselu i Bílého domu. I to je tak výsledek války proti teroru.

Poslechněte si celý pořad Za obzorem, který připravil Matěj Kolář.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.