Důležité je rozhodnutí

To, že hlavní čeští politikové, premiér Jiří Paroubek a šéf opoziční ODS Mirek Topolánek, projevili ochotu se sejít a diskutovat o tom, jak se bude evropská Ústava schvalovat, je jistě pozitivní. Ale stačí to v situaci, kdy mnohé země už Ústavu schválily, v dalších tento proces probíhá a ve všech už panuje obecná shoda, jak se Ústava bude schvalovat? Jen Česká republika stále váhá a nejenže neví, zda-li evropskou ústavní smlouvu schválí, ale neví, jak ji chce, případně nechce schvalovat. To vypadá velmi rozpačitě.

Přitom v tuto chvíli vůbec nejde o to, jak dál s Ústavou. Tento týden se očekává superdůležitý výsledek referenda na toto téma z Francie a všechno už příští týden může být jinak. Smluvní ústavní proces se může ostatně kdykoli zadrhnout a nemusí to být jen Česká republika, která může být problematická už jen tím, s jakou silou se proti procesu vyslovuje její prezident. Je ale důležité, aby se Česká republika vyjádřila jasně, alespoň v tom, jak chce situaci sama vnitřně řešit.

Schůzka obou vrcholných politiků ovšem toho nemusí mnoho přinést. Obě strany, v tomto případě vládní i opoziční, jsou stále zabetonovány na svých pozicích a nehodlají zatím ustoupit, byť premiér Paroubek přichází se vstřícným gestem, když avizuje, že ČSSD je ochotna ustoupit od obecného referenda k jednorázovému pouze o Ústavě. Trvá ovšem na společném datu referenda a poslaneckých voleb v červnu příštího roku.

Tento termín zajisté není ideální, jednak je to dost pozdě, Česká republika bude mezi posledními, jednak se ve volbách mají řešit jiné otázky než jsou evropské ústavní. Na druhé straně je to výhodné z hlediska šetření prostředků na plebiscit, to je pravda, a rozhodně je to dost výhodné pro příznivce smlouvy, v řádných poslaneckých volbách se jistě dostaví k urnám více voličů.

ODS tedy nadále prosazuje podzimní jednorázové referendum, také ona má své reálné argumenty. Bude to odbyto dříve a bude se diskutovat pouze o tématu. ODS ovšem neodpovídá zatím na dost zásadní otázku, proč vlastně referendum vůbec prosazuje, když byla vždy proti referendu a ty věcné argumenty, které proti němu léta vznášela, platí beze zbytku i pro toto referendum.

Někteří představitelé ODS vysvětlují nutnost referenda právě tím, že Česká republika má a vždy měla určitý problém se svou národní identitou, na rozdíl od takových států, jako je Slovensko nebo Maďarsko, které evropskou ústavní smlouvu schválily bez referenda. Stačí ale toto vysvětlení? Vždyť Česká republika je zastupitelskou demokracií a lidé volí své zástupce právě proto, aby o věcech kvalifikovaně rozhodli.

Zatím to ale spěje k tomu, že referendum bude obtížně přijatelné v obou komorách parlamentu. To by musel někdo výrazně ustoupit, protože ústavní zákona o referendu bude potřebovat ústavní většinu v obou komorách parlamentu. To bez součinnosti vlády a opozice nebude možné. Kdo tedy ustoupí?

Možná to bude přece jen nakonec ODS, protože ta má na referendu velký zájem a je pro ni zřejmě lepší referendum s volbami, než žádné referendum. Ale ani vládní strany, které prosazují referendum v rámci voleb, by na něm zájem mít mohly. Jsou totiž pro přijetí evropské ústavní smlouvy a řekněme si upřímně, že její schválení má větší šanci právě v referendu než v Parlamentu. A mohlo by tam zároveň dojít k diskusi, zda-li je třeba evropskou ústavní smlouvu schvalovat ústavní většinou.

Takže budeme zvědavě sledovat, čí nakonec bude tento kompromis.