Důchodový systém

Komise, tak zvaná Bezděkova komise - podle jména jejího předsedy Vladimíra Bezděka, ekonoma, specialisty na důchodové systémy - během roku dva tisíce pět shromáždila názory stran na reformu.

Nuže, jaké byly? Dnes se nám to bude zdát asi trochu komické nebo smutné. Smutné proto, že tato problematika ukazuje - bohužel - velmi názorně na špatnou akceschopnost státu za vlády stran a parlamentní demokracie.

Všechny strany, v iluzi, že to je ještě - tehdy - daleko, chtěly začít reformu v roce dva tisíce sedm, s výjimkou sociální demokracie, která chtěla systém začít reformovat dokonce až v roce dva tisíce deset. Mají tedy politici sociální demokracie ideální příležitost splnit svůj tehdejší závazek a poukazovat na ostatní, že tak neučinili, v čemž by měli - bohužel - pravdu.

Odchod do důchodu se měl posunout na věk pětašedesáti, nebo i více let, ale s termíny uskutečnění takřka futurologickými. Poměr důchodů a průměrné hrubé mzdy měl postupně klesat - to je jediné, co se, jaksi samovolně, k velké nelibosti důchodců, daří. Jenže klesnout - až na nějakých dvacet pět, třicet procent průměrné hrubé mzdy - měl dnešní důchod coby tak zvaný první pilíř důchodu, vyplácený státem. Druhým, povinným pilířem mělo být odvádění určité částky občanem do vybraného penzijního fondu, i když tento druhý pilíř se dnes, v době hospodářské krize, ukázal být také rizikový. Krize totiž znovu upozornila na nezaručitelnost hodnoty jakéhokoli kapitálu, to je i kapitálu penzijních fondů. Třetím, nepovinném pilířem měly být dobrovolné příspěvky do zvoleného penzijního fondu. V roce dva tisíce pět o tom psaly všechny noviny, Lidové noviny konkrétně v červnu. Smysl reformy byl vcelku jasný: měl výrazně ulevit státnímu rozpočtu a ve své podstatě odpovídá důchodovým systémům, praktikovaným na Západě.

Jenže s příchodem vlády Jiřího Paroubka a jeho ekonomické analýzy důchodového systému se přišlo na to, že průběžný systém financování důchodů vydrží ještě mnoho let, takže se vlastně s tou reformou důchodů nemusí tak pospíchat. A proto průběžný systém, spočívající v odvodu sociálního pojištění všech zaměstnaných občanů, z něhož se vyplácejí důchody, zůstal. Ale v roce devadesát jedna byl poměr důchodu k průměrné hrubé mzdě takřka třípětinový a dnes je zhruba už jen dvoupětinový - to je onen samovolný, dříve zmíněný pokles reálné hodnoty důchodů. Průběžný systém zůstal, i když je spočítáno, že dnes živí dva zaměstnaní občané jednoho důchodce a za třicet, čtyřicet let už bude živit jednoho důchodce jen jeden zaměstnaný.

A jak jsme na tom dnes? Tentýž Vladimír Bezděk má být - není zřejmé v jaké funkci - členem externího týmu poradců ministra financí Eduarda Janoty. A problém reformy důchodového systému je velmi urgentní. Vladimír Bezděk předpokládá, že se zaktualizují výsledky prací z doby před pěti lety a pak bude nutno ukázat několik variant pro budoucí řešení. Neboť v krizi není jen ekonomika této země, ale i penzijní systém.

Podle názoru ministra Janoty budou i letos výdaje na vyplácené důchody převyšovat příjmy ze sociálního pojištění, neboť vlivem stárnutí populace výdaje na důchody neustále rostou - každoročně totiž přibývá zhruba čtyřicet tisíc důchodců. Ministr odhaduje schodek důchodového účtu na dvacet až třicet miliard, ale dokdy vydrží částka na důchody dle státního rozpočtu si nikdo z Ministerstva práce a sociálních věcí netroufá, vzhledem k důsledkům krize, odhadnout.

Zmíněnými třiceti miliardami totiž skončil i schodek důchodového účtu za rok dva tisíce devět. Je to nejhlubší propad důchodového systému v novodobé historii země, konstatoval prezident Asociace penzijních fondů Jiří Rusnok a dodal, cituji: Kombinace stárnoucí populace, zvyšujícího se počtu důchodců a zároveň rostoucí nezaměstnanost je pro veřejné finance výbušný koktejl, konec citátu.

A to už jsem vůbec nehovořil o morální dimenzi důchodového systému, která je asi neřešitelná. Mám tím na mysli různá málo placená zaměstnání občanů, k nimž byli tito občané odsouzeni minulým režimem a za něž mohou velmi obtížně žádat refundaci.

Tak či onak, jedním z akutních problémů současných veřejných financí je důchodový systém a odkládáním jeho řešení se každá politická reprezentace dopouští na celé společnosti zločinu, jenž ovšem není postižitelný v žádném trestním řádu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .