Důchodová reforma v Německu

Dokonce spolkový kancléře Gerhard Schröder uklidňoval pobouřené občany, že návrhy komise ještě nejsou zákonem ani biblí. Opozice křesťanských a svobodných demokratů návrhy ostře odsoudila. A prohlásila, že s nimi nebude nikdy souhlasit. Podle křesťanských demokratů by měřítkem odchodu do důchodu mělo být nejméně 45 roků v pracovním poměru. A mnoho politiků i odborníků odmítá prodloužení důchodového věku o dva roky argumentem, že stačí, když se podstatně zmenší počet těch, kteří odcházejí na předčasný důchod. Už nyní odchází totiž v Německu většina do důchodu v 60 letech, 4 měsících, tedy téměř o pět roků dříve, než stanoví zákon.

Ve východním Německu, bývalé NDR se odchází do důchodu dokonce v průměru už v necelých 59 letech. Ve stavebnictví odchází do předčasného důchodu více než 40 procent zaměstnanců. Ve veřejných službách činí pak průměr budoucích důchodců 59 let. A zvlášť mnoho předčasných důchodců je mezi učiteli. Každý čtvrtý nepracuje ani do 55 let. A jen 10 procent všech pedagogů vyučuje do zákonného důchodového věku 65 let. Ovšem nejen ti, kteří mají v nejbližších letech odejít do důchodu, ale také mladí diskutují o návrzích Rürüpovy komise. Ta navrhuje k zajištění klidného stáří důchodcům také bezpodmínečně uzavření soukromého připojištění. Přesto ale mezi mladými do věku 25 let však jen každý čtvrtý očekává, že bude ve stáří zajištěn tak, aby měl slušnou životní úroveň.

V návrhu předložené komisi jsou také některá opatření, která se dotýkají zdravotní péče. Komise navrhuje, aby byl při každé návštěvě lékaře zaplacen poplatek asi 5 euro, i zvýšení příplatku na každý lékařský předpis v lékárnách. Taky u zubních lékařů se mají zvýšit poplatky, které by si za ošetření měli platit pacienty sami. Ovšem část těchto návrhů už je obsažena v nové reformě zdravotnictví, na které se dohodli sociální demokraté s opozičními křesťanskými demokraty. A která bude zřejmě už koncem září schválena Spolkovým sněmem. A to přes kritiku odborů a levicových poslanců SPD.

Nepřekvapuje, že ve dnech kdy se hovoří o opatření, která by měla být na úkor většiny obyvatel Spolkové republiky, vyvolalo bouři odporu zjištění, že sociální úřady ve Spolkové republice poskytují velkorysou pomoc desítkám německých občanů, kteří žijí v zahraničí. Typický případ je pak 64letý bývalý bankovní úředník, kterému úřední lékař potvrdil, že nemůže žít v Německu, kde trpí depresemi. Muž bydlí už pět let v Miami na Floridě, v luxusním bytě s nádherným výhledem na moře. Sociální úřad mu měsíčně platí nejen 875 dolarů nájemného a čtvrtletně přes 150 dolarů na uklízečku. Ale na životní potřeby dostává pak dalších téměř 1000 dolarů.

Nyní však soud rozhodl, že se musí přestěhovat do levnějšího bytu, ale to příjemce sociální podpory odmítá, protože je na nynější byt už nejen zvyklý, ale má v jeho okolí řadu přátel, bez kterých by se mu zhoršil jeho psychický stav. Příjemce sociální podpory je pouze jedním z téměř 2 tisíc Němců, kterým se sociální podpora zasílá do zahraničí. Tak berlínské úřady posílají měsíčně vysokou podporu 65 osobám žijících ve Švýcarsku.

Vysoká podpora je zdůvodněna smlouvou z 50. let, v níž se Německo zavázalo svým občanům žijícím ve Švýcarsku platit nejméně tolik, jako je nejnižší mzda v zemi. Ale podporu z Německa dostávají měsíčně na přilepšení podmínek života ve vězení třeba i odsouzenci v Thajsku, kteří si odpykávají trest za pašování drog, nebo obyvatelé domovů důchodců v Argentině.