Důchodová reforma

Řeč je o důchodovém systému. Konkrétně o expertní skupině, která shromáždila představy jednotlivých politických stran a v těchto dnech dokončila jejich analýzy. Právě vyplácení důchodů neúměrně zatěžuje státní rozpočet. Vzhledem ke stárnutí populace je z dlouhodobého hlediska současný model tzv. průběžného systému financování neudržitelný. Samozřejmě pokud nechtějí politici neustále prodlužovat věk pro odchod do důchodu a tím snižovat počet těch, kteří se důchodu dožijí a kteří ho budou pobírat delší dobu.

Proto by politici měli s tímto problémem něco dělat. Jak už bylo řečeno, momentálně dodali své představy, které by se měly promítnout do vytvoření takového návrhu reformy, který by byl průchodný v parlamentu. Optimismus, že v důchodové reformě dojde konečně k posunu vpřed, může posilovat jednání mezi šéfem občanských a sociálních demokratů, ke kterému by mělo v dohledné době dojít. Optimismus naopak brzdí fakt, že důchodovému systému v nejbližší době nehrozí krach a že tudíž politici nejsou nuceni k zásadním změnám.

Ostatně o nezbytnosti důchodové reformy hovoří ekonomové už roky. Zároveň varují, že čím déle se bude otálet, tím vyšší budou náklady reformy. Přesto jsme se zatím zásadních změn nedočkali. Maximálně došlo k tomu, že se prodlužuje věk pro odchod do důchodu. Tím se zvyšuje počet těch, kteří do důchodového systému přispívají a zároveň snižuje počet těch, kteří ze systému čerpají. Jak už bylo řečeno, v civilizované společnosti takováto taktika nemůže vystačit do nekonečna. Samozřejmě existuje i další možnost, jak nedělat téměř nic a přitom nedopustit krach důchodového systému.

Tím je cesta snižování důchodů. Což je z dlouhodobého hlediska opět nemyslitelné. Takže politici dříve nebo později budou muset s důchodovým systémem něco dělat. Jaké mají v současnosti plány? Sociální demokraté hodlají zachovat systém průběžného financování. To znamená, že do důchodového systému by přispívali ti občané, kteří jsou povinni platit sociální pojištění. Zároveň by měly být vytvořeny tzv. virtuální účty. Na nich by měl mít každý přehled o tom, kolik do systému zaplatil. K čemu by tyto fiktivní účty byly dobré a nakolik by zlepšily vyplácení důchodů a jejich výši, o tom lze polemizovat. Občanští demokraté chtějí, aby stát zaručil všem občanům stejný důchod ve výši dvaceti až pětadvaceti procent průměrné mzdy.

Zbylá část důchodu by pak záležela na každém jednotlivci. Konkrétně na tom, jak by naložil s penězi, které by ušetřil na nižších platbách za sociální pojištění. V této souvislosti se nabízí samozřejmě nebezpečí morálního hazardu. Tedy, co dělat s lidmi, kteří by na zadní kolečka nemysleli, peníze utráceli a v důchodu by se bouřili proti tomu, že mají důchod na hranici chudoby. Pokud by stát jejich tlaku ustoupil, potrestal by tím vlastně ty, kteří by se chovali zodpovědně a na penzi by si spořili. Lidovci zase hodlají založit důchodové zabezpečení na více-zdrojovém financování.

To by mělo umožnit občanům dobrovolné částečné vystoupení ze státního penzijního systému formou přesměrování části svých odvodů do soukromých systémů zabezpečení se na stáří. V tomto případu je sporné zase to, nakolik se podaří zabezpečit různé důchodové fondy proti krachu. Komunisté jsou podle očekávání s tzv. průběžným systémem spokojeni. Rovněž nepřekvapuje jejich návrh, že by lidé, především ti bohatí, měli do systému platit více peněz. Tolik ve stručnosti představy těch politických stran, které mají šanci dostat se do sněmovny po volbách v příštím roce a které tudíž mohou ovlivnit podobu důchodové reformy. Z jednotlivých návrhů je zřejmé, že shoda napříč politickým spektrem se bude hledat velmi obtížně.

Takže expertní skupina sice může vypracovat rozumný návrh, ten však politici patrně nebudou ochotni přijmout. Nebylo by to poprvé a ani naposledy. Stačí připomenout snahu ministra financí Sobotky na reformu veřejných financí. Na začátku byl rovněž tým expertů a jejich představa. Pod vlivem politických tlaků z návrhu nakonec nezbylo vůbec nic. Takže nejrůznější mezinárodní instituce mohou i v současné době vyzývat Českou republiku k zásadním ekonomickým reformám. Je velmi pravděpodobné, že podobně to v nejbližší budoucnosti dopadne i s reformou důchodů.