Druhá velká volební bitva USA

Příští úterý bude ve hře třicet pět ze sta mandátů v Senátu. Už nyní si demokraté dali za úkol dosáhnout celkem více než šedesáti senátorských křesel. Překročení této hranice by znamenalo, že opozice by vládnoucí stranu v jejím rozhodování nemohla nijak omezovat. Demokraté mají většinu již nyní, ale je nesmírně křehká. K většině jednapadesáti křesel ze sta jim pomáhají dva nezávislí senátoři, mezi nimi i Joe Liebermann, který s demokraty rozešel kvůli válce v Iráku a podporuje republikánského prezidentského kandidáta Johna McCaina.

Úporná bitva o senátorská křesla vysvětluje i mnohé zdánlivě nevysvětlitelné reakce zákonodárců na nápady prezidenta George W. Bushe, jak řešit současnou finanční krizi. Mnozí z senátorů a kongresmanů berou v potaz ne, jak rozumně ony nápady vyhlížejí, ale především, jak na ně zareaguje veřejnost vystrašená ztrátami investic uložených v akciových fondech a tísnivou představou nesplatitelných hypoték, kterými Američané financovali nákupy svých domů.

Kuráž demokratů v senátorské soutěži posilují jednoduché počty. Republikáni obhajují 28 mandátů a demokraté pouze šest. Vzhledem k tomu, že republikánský prezidentský kandidát John McCain si vybral jako kandidátku aljašskou guvernérku Sarah Palinovou, je za zvláště prestižní považován souboj o senátorské křeslo z provincie, ke které se Spojené státy dostaly nákupem od ruského cara. Ted Stevens, který Aljašku v Senátu zastupoval po úctyhodných sedm volebních období, by nyní o svůj post mohl přijít. Doyen mezi senátory byl tento týden uznán vinným z korupce. Jeho volební obhajoba bude o to těžší, že se proti němu postavil nejen konkurent z demokratického tábora Ethan Berkowitz, ale také sok z vlastních řad, republikán Mike Begich.

Zatímco demokraté se těší, jak by příjemné by bylo ovládnout Bílý dům a Kongres - něco podobného si neužili od doby, kdy byl v druhé půli 60. let minulého století prezidentem Lyndon Johnson - politologové se už pokoušejí odhadnout, jak překlenout přechodné období od listopadové volby nového prezidenta do jeho lednového nástupu do funkce. Americký volební systém v tomto ohledu stále ještě odráží dobu, kdy se zprávy o výsledku voleb dostávaly do Washingtonu ne telegrafem, ale prostřednictvím rychlých poslů.

Za normálních okolností prodleva od volby ke střídání v Bílém domě není nijak významná. Nyní však leckdo připomíná rok 1932, kdy byl nástupcem Herberta Hoovera zvolen Franklin D. Roosevelt. Jejich názory na řešení hospodářské deprese byly natolik rozdílné, že během přechodného období předávání moci nebyla jejich dohoda možná. Tehdy navíc platila pravidla, která umožňovala, že nový prezident Spojených států se svého úřadu ujímal až v březnu. Během přechodného období ekonomika klesala a nezaměstnanost rostla. V té době mnoho Američanů ztratilo nejen práci, ale i naději, že ji znova najdou.

Nástup nově zvoleného prezidenta do úřadu dnes upravuje 20. dodatek Ústavy Spojených států, který byl přijat v roce 1933 a ten přechodné období od volby do příchodu nového nájemníka do Bílého domu zkrátil na jedenáct týdnů. V době burzovních turbulencí ve vzájemně propojeném světě může být jedenáct týdnů zatraceně dlouhá doba. Proto se objevily úvahy, jak období plné nepředvídatelných rizik zkrátit. Ať už George W. Bushe vystřídá demokrat, anebo republikán, v obojím případě by scénář mohl být stejný. Hned po prezidentské volbě příští úterý by rezignoval viceprezident Dick Cheney a jeho místo by zaujal čerstvě zvolený Bushův nástupce. Následovala by promptní Bushova demise, která by prezidentský úřad uvolnila pro nového viceprezidenta.

Celý svět se ptá, kdo bude po Georgi W Bushovi příštím prezidentem Spojených států. Demokraté se ptají, zda ovládnou Bílý dům i Kongres. Ale pro Američany samotné bude možná mnohem důležitější, jak rychle se nově zvolený prezident ujme svého úřadu. Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .