DPH se nemění

Hypoteticky může totiž dojít k tomu, že růst této daně zvýší cenu určitého zboží či služeb tak výrazně, že povede k poklesu jejich spotřeby. Pokud by byl dramatický, pak by do státní pokladny mohlo dorazit z 9% DPH méně peněz než se původně plánovalo. Čistě teoreticky by dokonce přínos pro rozpočet mohl být nižší než kdyby zůstala původní pětiprocentní sazba. Ostatně prezidentský kandidát Jan Švejnar komentoval přesuny v nepřímých daních tak, že lidé budou v obchodech více přemýšlet o tom, za co utrácejí.

Praxe však bývá často od teorie odlišná. A platí to i v tomto případě. Jednak pokud devítiprocentní sazbou daně z přidané hodnoty zatížíte zboží a služby pro život nezbytné, budou lidé nuceni sáhnout hlouběji do peněženek, ať chtějí nebo ne. Řeč je o potravinách, lécích, teplu, vodě nebo nájemném. Zároveň růst sazeb DPH automaticky neznamená, že například při změně z pěti na devět, dojde ke zdražení daného zboží a služeb právě o čtyři procenta. Může to být výrazně méně, ale i více. Záleží hlavně na konkurenci a na strategii prodejců.

To se ukázalo u potravin. Koncem roku šly jejich ceny nečekaně nahoru. Vzhledem k předvánočnímu nákupnímu šílenství to lidi nijak dramaticky od utrácení neodradilo. Obchodníci solidně vydělali a v novém roce pak mohli tvrdit, že kvůli růstu daně z přidané hodnoty nezdražují. Potom už záleží pouze na úhlu pohledu, zda jim dáte za pravdu, nebo zda jim vyčtete, že matou veřejnost. Zkrátka s čísly i penězi se dá nejrůznějším způsobem kouzlit a občanovi může být vnucen pocit, že na tom vydělal, byť musel sáhnout hlouběji do peněženky.

Z tohoto úhlu pohledu není tudíž až tak zásadní, zda nižší sazba DPH činí devět nebo pět procent. Dobře si toho musí být vědomi i sociální demokraté a komunisté, kteří snížení ve sněmovně navrhli, ale neprosadili. Navíc i kdyby byli úspěšní, není zaručeno, že by tento krok vedl k poklesu cen. Zkušenosti spíše podporují názor, že ne. Změny v sazbách daně z přidané hodnoty se totiž většinou projevují tak, že při jejich růstu se ceny zvyšují a při jejich poklesu už většinou ke snížení nedochází. Někdy sice ceny mírně klesnou, ale za pár týdnů se nenápadně vrátí na původní úroveň.

Znamená to, že právě pohyb v sazbách DPH není zásadním problémem české ekonomiky. Maximálně je dobrým tématem ve snaze získat si populismem přízeň voličů. Navíc trend ve vyspělém světě je zřejmý. Daně z příjmů postupně klesají a daňové břemeno se přesouvá do sféry daní nepřímých, kam patří nejenom DPH, ale například také spotřební daně. V rámci Evropské unie pak existuje tlak, aby sazba DPH byla jenom jedna. Není samozřejmě řečeno, jak by měla být vysoká. Lze si však těžko představit, že by se v České republice blížila nule. Autoři reformy tak mohou argumentovat tím, že postupné zvyšování nižší sazby znamená vstřícnost vůči unií požadovanému sbližování obou sazeb. Lze si pouze přát, aby tato snaha neskončila na 19%, ale aby naopak sbližování sazeb mířilo směrem k desítce. V nejbližší době to však není příliš reálné, a ani v budoucnosti to nelze očekávat. Důvodem je fakt, že výdaje státního rozpočtu spolknou letos přibližně bilion korun a do budoucna patrně porostou. Mimo jiné to znamená, že vláda musí různými způsoby vytahat stovky miliard z kapes daňových poplatníků. Samozřejmě mohlo by to být výrazně méně, pokud by se se státními financemi lépe hospodařilo a pokud by došlo k razantnějším reformám. Do toho se však politikům příliš nechce a je celkem lhostejné, zda pocházejí z pravé či levé části spektra. S trochou zjednodušení se dá tvrdit, že současná opozice možná v době kdy bude u moci ocení, že její návrh na snížení sazby daně z přidané hodnoty ve sněmovně nakonec neprošel.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .