Dopis čtrnáctý: Chyceni do vlastní pasti
O stavbě nové základny a o vynucené koupi nelegálního dřeva.
Malá chatrč, kterou jsme si před pár týdny vybrali za základnu v mangrovech, se postupně mění v permanentní výzkumnou stanici. Stavbu jsme posvětili koupí pozemku - ostrůvku, na kterém chatrč stojí.
Jako cizinec v Indonésii půdu kupovat nemůžu. Proto jsme formálně založili sdružení výzkumných asistentů - Bedula, Aliho a Marjuniho, a ti se (beze mě) vydali za dosavadním majitelem ostrůvku Zainim a strávili několik dní vyjednáváním s ním a jeho rodinou. Vyjednával Marjuni a Bedul, Ali tam jen tak zamlkle seděl, jak už to má ve zvyku.
Kde na to vzít?
Marjuni navrhnul cenu 8000 Kč, Zaini 32 000 Kč. Smlouvání skončilo na polovině - 16 000 Kč. Finančně mě to celkem vyčerpalo, takže jsem Bedulovi i Alimu musel přestat platit pracovní dny navíc (kromě patnácti dnů na měsíc, které má každý z nich pravidelně.) To Bedula v jednu chvíli otrávilo natolik, že se v půlce diskuse prostě sebral a odjel na noc pryč z Kampung Baru. Naštěstí jsme se velmi záhy udobřili a začali jsme šetřit na jiných místech. Snížili jsme výdaje na logistiku a jsme zase o nudlích s vejci a rýží jako na začátku.
Naštěstí jsem dostal další malý grant od Britské primatologické společnosti. Takže nám nakonec po zaplacení pozemku zbylo i na renovaci kempu a na nějaké ty pracovní dny navíc.
Legální a ilegální dřevo
Velký problém v souvislosti s renovací kempu znamenalo dřevo. Naivně jsem se snažil zajistit všechno legálně. Na Kalimantanu existuje systém certifikace, kterým projde jako "legální dřevo" jen to, které pokácela společnost dodržující celou řadu striktních pravidel, posouzených nezávislým konzultantem.
Systém působí hezky, jeho nevýhodou ale je, že všechno certifikované dřevo se vyváží do ciziny a na trhu v Indonésii ho neseženete. Probíral jsem to s Gaby, se zaměstnanci rezervace Sungai Wain i s koordinátorkou medvědí stanice, kde pracuje Michal Brom, a všichni zdejší ochranáři staví z kradeného dřeva, nakoupeného na trhu. Ilegální dřevo se stane legálním prostě tím, že se dostane k prvnímu legálním překupníkovi. Odsud zpět už nelze jeho původ stopovat, i když všichni ví, že je kradené.
Dlouho jsme zvažovali alternativy a perspektivní se zdálo být kokosovníkové dřevo, které zaručeně z lesa nepochází. Jenže na stavbou našeho přístaviště není dost odolné vůči vodě a na stavbu naší chatky (na místě zamořeném termity) zase není dost odolné proti sežrání.
Marjuni mě nakonec velmi důrazně požádal, ať už toho plánování nechám a koupím to, co je k dispozici, protože po všech těch rozhovorech u něj doma riskujeme konflikt se sousedy, kteří samozřejmě taky všichni staví z kradeného.
Nakonec jsem dal souhlas k nákupu a začal se smiřovat se svojí karmou. Nedávno jsem se náhodou setkal s člověkem, který koupi zařizoval (stejný Zaini, který mi prodával pozemek) a dost jsem se ošíval při jeho vyprávění o tom, jak se museli vyhýbat raziím a jak by je setkání s policií stálo dalších 30 dolarů.
Stavební priority
Každopádně dřevo už je na místě a Marjuni, Bedul a Ali už staví. Práci jim komplikuje to, že jsem striktně nařídil nepokácet ani jediný stromek, včetně těch nejmenších semenáčků. Tahle podmínka jim musela znít naprosto nesmyslně, ale k všeobecnému překvapení to jde a po Kampung Baru už o tom kolují velmi pozitivní (i když legrační) historky.
Prioritou bylo postavit přístaviště, jsme v oblasti přílivu a odlivu, který několik dnů v měsíci v naší řece vyvolá tak silný proud, že Bedul několik nocí nespal a hlídal loď. Ali s tím tolik problémů nemá, nakonec usnul, takže se mu už loď dvakrát potopila (a musel volat do Kampung Baru pro Bedula). Teď už ale máme hotové molo a v noci můžeme spát opravdu všichni (i když Bedul ještě hlídkuje - alespoň pro jistotu).
Druhou prioritou byl turecký záchod s velkou jímkou. Na ostrůvku totiž pořád řádily průjmy, až jsem si říkal, že kromě nás můžou střevní parazity chytit nakonec i opice. Tím získal záchod prioritu číslo dva. Tohle je zrovna Aliho odbornost, takže Ali na čas převzal vedení a Bedul mu jen pomáhá.
Priorita číslo tři pak bude druhá chatka pro mě, abychom měli trochu víc prostoru i víc soukromí (zatím všichni spíme v jedné moskytiéře téměř jeden na druhém).
"Pralesní palác"
A tak se postupně naše chatka o původních rozměrech 2x3 metry mění na docela fajnovou základnu, do které už budu moct občas pozvat i oficiální hosty, třeba zástupce místní vlády, aby na vlastní uši slyšeli, kam až jsou slyšet motorové pily ilegálních dřevařů. I když bohužel nemůžu vyloučit, že je z jejich dřeva postaven i náš kemp...