Dobrý tah Merkelové

"Berlínské prohlášení podepíšu," řekl po ukončení dvoudenní návštěvy německé kancléřky polský prezident. Mínil tím dokument, zpracovaný Němci v rámci jejich evropského předsednictví. Kancléřka jej hodlá předložit na setkání představitelů Unie u příležitosti 50. výročí od podepsání římských smluv. Dokument obsahuje základní představy o budoucnosti Unie. Nemá jen symbolický význam. Jeho přijatelnost pro členské země představuje současně zkušební balónek významu spolkové vlády uvnitř Evropy. Kaczyńského výrok potvrdil, jak významná a úspěšná patrně byla víkendová návštěva Angely Merkelové. V rozhovoru pro třetí polský televizní program polský prezident přiznal, že Poláci připravované prohlášení původně podepsat nechtěli. Zdá se, že kancléřka Merkelová dosáhla víc, než se sama doufala. Lech Kaczyński totiž potvrdil, že učinil další krok směrem k Německu. Souhlasil s tím, aby v rozhovorech o budoucnosti Evropy byl za jejich základ a východisko vzat stávající návrh ústavní smlouvy. Komentátor polského rozhlasu Jaromír Sokolowski na otázku, co na oplátku slíbila polskému prezidentovi kancléřka, v sobotu odpoledne uvedl, že neví. Vyslovil však naději, že se snad Unie zaváže k vzájemné solidaritě a pomoci v případě energetické krize. Narážel tak na polské obavy z možného vydírání ze strany Ruska. V neposlední řadě i na úkorně vnímaný plynovod mezi Ruskem a Německem, vedený po dně Baltu, mimo území Polska. "Doufám," pokračoval Sokolowski, "že se stejně prezidentovi jako paní kancléřce podařilo dosáhnout určité dohody v otázce raketové základny . Podle německého návrhu se má protiraketová obrana stát předmětem hlubší celoevropské diskuse..." Podobně soudil i představitel opoziční Občanské platformy a místopředseda polského parlamentu Bronislaw Komorowski: "Jako první jsem v Polsku zdůrazňoval, že jednou z podmínek souhlasu s umístěním protiraketové základny je vyjasnění této záležitosti na půdě Unie a NATO. Nyní se ukazuje, že jde o nezbytnost. /.../ Pokud tedy nechcete vrážet klín mezi spojence." V otázce protiraketové základny se patrně posunul i polský prezident. Původně, ještě před návštěvou, bratři Kaczyńští trvali na tom, že jde o otázku, odehrávající se výlučně mezi Polskem a Spojenými státy. Merkelová o víkendu dala jasně najevo, že nestojí o to, aby se otázka raket stala jablkem sváru mezi oběma zeměmi. A patrně se ani nestane. Němci odjížděli s přesvědčením, že na polské straně je cítit připravenost problém projednávat na půdě Severoatlantické aliance. Sporným zůstává, co s Poláky udělají souběžné aktivity německého ministra zahraničí, sociálního demokrata Steinmeiera. Američané podle něj nedbají na důrazné protesty Rusů a dál pokračují ve svých aktivitách. Steinmeier proto bije na poplach. Varuje před roztočením nové spirály světového zbrojení. Bezděky tak potvrzuje reálnost hrozeb, které do Polska zaznívají z ruských stepí. Debata nad protiraketovou obranou, tvrdí Steinmeier, nesmí Evropu rozdělovat. Evropská bezpečnost je nedělitelná. Do jaké míry nezůstane jen u prohlášení a Evropa se začne opravdu starat o vlastní bezpečnost, Steinmeier neuvádí. Král je totiž stále nahý. Tak buďme rádi za americkou iniciativu. Obnažuje odkládaný a neřešený, přitom akutní evropský problém bezpečnosti. Těžko na něj ale najdeme odpověď, nemáme-li po ruce odpověď na otázku mnohem jednodušší? Zda v Unii stále platí, jeden za všechny a všichni za jednoho, anebo už jen každý za své? Pokud Angela Merkelová Poláky přesvědčila o prvém, její ministr zahraničí jí v tom nijak výrazně nepomohl.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .