Dobře uvařený inzulín
Indičtí vědci „uvařili“ novou formu inzulínu, ze které se v krvi pomalu uvolňují jednotlivé molekuly.
Nejméně 22 milionů lidí z celého světa trpí cukrovkou I. typu, která organismu ničí buňky produkující inzulín. Pacienti s tímto druhem diabetu se proto po celý život neobejdou bez denních inzulínových injekcí, které regulují hladinu glukózy v krvi. Vědci se pokoušejí usnadnit diabetikům život a najít způsob, jak inzulín podávat v delších intervalech nebo bez injekcí. Indičtí vědci teď přišli se zcela novým přístupem v podobě „pomalého inzulínu“.
Vědci využili toho, že za určitých podmínek mají molekuly sklon shlukovat se k sobě do hůře rozpustných celků. Teplý roztok inzulínu nepřetržitě míchali po dobu 7 dnů. Během nich se molekuly inzulínu shlukly do komplexů, kterým se říká oligomery. Tyto shluky pak vědci injekcí vstříkli pokusným potkanům, myším a králíkům, u kterých předtím vyvolali těžkou cukrovku. Z oligomerů se v krvi pomalu uvolňovaly molekuly inzulínu a jediná injekce dokázala udržet fyziologickou hladinu glukózy po dobu 3 měsíců.
Zvířata, která tuto injekci nedostala, vyžadovala denní dávky inzulínu. Vědci, kteří se na výzkumu nepodíleli, jej označují za technicky pokrokový. K jeho aplikaci u lidí jsou ale spíše skeptičtí – především proto, že hladina inzulínu v krvi musí kolísat a jeho dlouhodobé přetrvávání v krvi nemusí být bez rizika.
Zdroj: Science Now, PNAS
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
