Dobrá zpráva o Etickém fóru

26. říjen 2004

Vedle špatných zpráv jsou i dobré, jednu teď řeknu. 18. října byla založena pražská pobočka Etického fóra České republiky. Předesílám, že už dlouho existují jeho pobočky porůznu v Čechách a na Moravě, např. v Liberci, v Hradci Králové i jinde. Co je vlastně zač, to Etické fórum? Jeden z jeho propagačních letáků se na nás obrací otázkou: Není Vám lhostejné, že se ze vztahů mezi lidmi vytrácí slušnost, ohleduplnost, snaha si pomáhat? - Jistěže nám to není lhostejné, ale co s tím?

Etické fórum je občanským sdružením, které nemíní lamentovat nebo pranýřovat. Chce přispět k morální regeneraci naší společnosti zaváděním etické výchovy do různých oblastí jejího života. Např. jejím ustavením jako vyučovacího předmětu na školách. Je to vůbec realistické? - EF volí strategii postupných kroků. Obrací se na zainteresované učitele, pro něž pořádá 2-leté studijní kurzy. Jejich náplní je nejen výuka, jak ji známe, ale i tříbení vlastní prožitkové zkušenosti. Připomíná to trénink psychoterapeutů. Zájem mezi pedagogy je značný. Dokáže vysytit stávající nabídkovou kapacitu pedagogické sekce EF, která je zatím nejrozvinutější.

Existuje ale i sekce pro vězeňství a sekce podnikatelská. Uvažuje se o zřízení sekce pro veřejnou správu a pro média. Média asi budou tvrdým oříškem, ale zatím se nestalo, že by se nabídka EF někde setkala s naprostým nezájmem. V každém oboru se našlo pár lidí, kteří si uvědomují, co je to morální vakuum, a nechtějí zůstat zcela pasivní.

EF vzniklo před 5 lety. U jeho zrodu stál docent Jan Šolc z Liberce. Kdysi, když ještě působil v KPR, bylo ho možno občas zahlédnout na televizní obrazovce. Na ustavujícím setkání pražské pobočky promluvil o poslání EF sice stručně, ale způsobem velmi motivujícím. A kromě něho i řada jiných (ze známějších osobností jmenuji Jana Kačera a Michala Kocába).

Pokusím se o krátké a přehledné srovnání. Vznik EF je jistě reakcí na frustraci, jakou působí vnímavějším lidem morální a vzdělanostní úroveň české společnosti na přelomu 2. a 3. tisíciletí. Těch vnímavých lidí je dost. Podstatný rozdíl je v tom, jak na tu frustraci reagují. Způsobů je víc. Někdo se znovu stáhl do soukromí. Někdo si uleví bědováním nebo zlobným pranýřováním. Občas vznikne z emočního přetlaku zkratková iniciativa, ale její život je jepičí, např. známé "Děkujeme, odejděte!"

Pak jsou tu iniciativy jiného druhu. Běžci na dlouhou trať. Zatnou zuby, vytknou si cíl, a ten sledují. Bez nároku na potlesk nebo na honorář. Např. Člověk v tísni, Bílý kruh bezpečí, nebo humanitární organizace jako Charita, Diakonia, Adra nebo Likvidace lepry. Nebo Česká křesťanská akademie. Nebo zájmové organizace mládeže; za všechny jmenuji skauting. Nebo zcela lokálně specifické iniciativy jako třeba Společnost pro záchranu hradu Týřova (nebo hradu Cimburka), to je jedno. - O takových se ví málo nebo nic. Mediálně jsou totiž málo zajímavé.

Mediálně zajímavé jsou exhibice, které dráždí náš sexuální chtíč, naši závist, uraženost a poníženost, náš sklon k zlobě a agresi - a podobně. Máme na to zvláštní televizní stanici, která udává tón těm ostatním. Ověřte si to třeba dnešním sledováním televizního zpravodajství. Všímejte si, kolik do vás zasévá skličující bezmoci a pocitu hnusu ze světa. A položte si otázku, jak s tím naložíte.

Etické fórum České republiky volí jinou cestu. Přímo protisměrnou. Patří mezi ty běžce na dlouhých tratích. Má už za sebou pět let. A nikoli neúspěšných. Jistě, bez aplausu, bez honoráře, bez mediálních vavřínů. Je podnikem pro vytrvalce. Ale umí si je zaškolit. Právě zřídilo pražskou pobočku. - Myslím, že to je dobrá zpráva.

autor: Petr Příhoda
Spustit audio