Doba digitálního temna

Papírová fotografie bezesporu za padesát let vybledne a zežloutne, ale uchová si informační obsah - na rozdíl od souboru na harddisku či jiném médiu. Ten totiž podle profesorova názoru nebudou počítače budoucnosti vůbec schopné načíst. Vzhledem ke gigantickému množství dat v různých formátech, které lidstvo produkuje, je pravděpodobné, že navzdory úsilí archivářů a výzkumníků v oboru informatiky se některá z nich propadnou do černé díry nepřístupnosti. Navzdory rozšířené představě jsou totiž elektronická data pomíjivější než knihy, časopisy nebo třeba výtvarná díla.

O tom jsme se ostatně už mohli všichni sami přesvědčit - vzpomeňte si, kdy jste naposledy otevřeli nějaký soubor na osmipalcové disketě. Drtivá většina z nás nikdy. Za relativně pomíjivé se také dají označit také například e-maily, které dnes obstarávají hlavní část osobní, obchodní i politické korespondence. Pokud se opravdu ztratí velké množství dat, která existují výhradně v digitální podobě, nastane podle profesora McDonougha něco jako doba digitálního temna. Znamenala by, že lidstvo ztratí doklad o velkém úseku svého vývoje - což kromě škody kulturní může vést i k ekonomickým ztrátám.

Jerome P. McDonough|foto: L. Brian Stauffer

K tomu, abychom se digitální době temna vyhnuli, musíme podle univerzitní zprávy najít co nejlepší cestu, jak hodnotná data uchovávat v "životaschopném" stavu a umožnit jejich migraci na nové formáty, které se v budoucnosti objeví. Významné budou také metody, které umožní používání zastaralého softwaru na existujících platformách. McDonough vyzdvihuje i důležitost open source softwaru a dat, která budou nezávislá na médiích. Například komerční DVD totiž často neumožňují převod na nová média a pokud "zahynou věkem", jejich obsah může zahynout s nimi.