Dlouhověké geny chrání před rakovinou

Spontánní změny dědičné informace (čili mutace) nepřinášejí svým majitelům většinou nic dobrého. Někdy však bývají prospěšné. Na malé červíčky druhu Caenorhabditis elegans působí některé mutace jako elixír mládí. Nositelé těchto změn DNA se dožívají metuzalémského stáří. Nejnovější výzkumy prokázaly, že tyto mutace nečekaně zvyšují odolnost k nádorovým onemocněním.

Na první pohled nejde o nijak překvapivý objev. Selský rozum napovídá, že mutace, která chrání tvora před nádorovým bujením, snižuje riziko úmrtí na rakovinu. Živočich s touto mutací bude žít déle. Skutečnost je ale o poznání komplikovanější. Tým biologů vedených Cynthií Kenyonovou z University of California v San Francisku zveřejnil ve vědeckém týdeníku Science výsledky experimentů, které staví dlouhověkost a odolnost k nádorům do zcela nového světla. Volba při výběru pokusného zvířete padla na drobného červíčka Caenorhabditis elegans, který má pro podobné studie hned několik výhod. Patří k tvorům s kompletně přečtenou DNA a navíc lze do jeho dědičné informace poměrně snadno zasahovat. Následky zásahů do DNA bývají patrné na první pohled, protože tělo červíka je průhledné.

Caenorhabditis elegans obvykle žije 14 dní. Vyblokování genu daf-2 mu prodlouží život asi dvaapůlkrát. Narušení genu gld-1 vyvolá u červa nádorové množení pohlavních buněk, které jej zahubí dříve, než dovrší věk 9 dnů. Pokud mají červíčci vyblokovány oba geny, nejsou před onemocněním rakovinou uchráněni. Přesto se dožívají impozantního věku 35 dnů. Podobné vzdorovali nádorům červíci, kterým vědci z týmu Cynthie Kenynonové prodloužili život zásahem na jiných místech dědičné informace.

V případě genu daf-2 sehrává významnou roli v prodloužení života červíků s nádorovým onemocněním hormon inzulín. Poškození genu sníží produkci inzulínu v červím těle. To má za následek prodloužení života. Úbytek inzulínu zároveň zpomaluje dělení buněk v těle. To platí jak pro množení zdravých buněk, tak i pro růst nádorů. Tyto "zlenivělé" rakovinné buňky jsou pak mnohem citlivější k obranným mechanismům, jimiž se tělo brání tvorbě a růstu nádorů.

Savci včetně člověka sdílejí s červíkem Caenorhabditis elegans překvapivé množství genů. Najdeme mezi nimi i geny pro delší život a geny, jejichž poškození zvyšuje riziko nádorového bujení. Vědci proto doufají, že se od dlouhověkých červíků vzdorujících rakovině naučí některé triky, které by jim dovolily bojovat s nádorovými onemocněními člověka. Zřejmě se nám tím objasní i některé příčiny zvýšeného rizika rakoviny u starších lidí.