Deset let od Sarajeva

Ten ovšem vycházel jen z dílčího faktu této epizody spočívajícího v tom, že zrovna když jako premiér vlády této země odejel na jakousi zřejmě nepříliš důležitou schůzku jakési nepříliš důležité středoevropské iniciativy do válkou zcela poničeného Sarajeva, dva více méně adoptovaní nehodní synové Občanské demokratické strany Jan Ruml a Ivan Pilip ho telefonem vyzvali, aby v důsledku různých malverzací v hospodaření této strany odstoupil z funkce jejího předsedy. Než se Klaus stačil vrátit, měl už na stole sdělení, že lidovci odcházejí z vládní koalice, a vzápětí to oznámila i Občanská demokratická aliance. Klaus svolal výkonnou radu ODS a po dramatickém jedenáctihodinovém jednání oznámil, že podává demisi, nikoliv však jako předseda strany, ale jako předseda vlády. On sám si dodnes myslí, že to skutečně byl promyšlený atentát na jeho osobu víc než na jeho stranu. A nutno říci, že pro toto jeho tvrzení svědčí četné argumenty. Věci však byly podstatně složitější a nedaly se redukovat jen na jedinou, byť nejdůležitější osobu, obzvláště když Václav Klaus i teď, po deseti letech, říká deníku Právo, že záležitosti pochybných sponzoringů najdeme ve všech stranách. A jsou to prý věci, které se fakticky netýkají vedení strany a nemusí o nich nic tušit ani předseda.

Jistěže, jde však o to, zda-li o nich předseda něco tušit chce. Nechce-li, neznamená to, že by o nich neměli nic tušit jiní, tedy i média a celá veřejnost. Pátrání po příčinách takzvaného sarajevského atentátu se však zaseklo jen na mediálně atraktivní záležitosti dvou na první pohled falešných sponzorů ODS, Lajose Bacse z Budapešti a Rádživa Singha z ostrovu Mauritius, z nichž ten první byl mrtvý a druhý neměl ani tušení o nějaké České republice, natož o nějaké její politické straně. Vypadá to tak, že někdo mohl mít i zájem, aby právě tato směšně exotická jména svou nápadností vzbudila pozornost novinářů a stala se spouští k vyvolání patřičné kampaně zacílené především na Václava Klause.

Z různých střípků, které bylo možné z veřejně přístupných zdrojů posbírat, je však jasné, že šlo o mnohem víc. Především zpráva o těch dvou lži-sponzorech byla v době sarajevského atentátu už dávno známá a v médiích jak se patří probíraná, takže o to 28. listopadu 1997 určitě nešlo natolik naléhavě, aby bylo nutno kvůli tomu telefonicky vyzývat Klause v Sarajevu k demisi. Málo také pomohlo k vysvětlení celé záležitosti to, že k onomu daru falešných sponzorů se přihlásil tenista Milan Šrejber a že místopředseda ODS Libor Novák byl pak soudně popotahován, když těchto sedm a půl milionu korun řádně nezdanil.

K pochopení rozsahu celé té záležitosti, nikoliv však jejímu objasnění, trochu napomůže, když se od 28. listopadu 1997 vrátíme pár týdnů nazpět, kdy s poukazem na svůj nesouhlas s finančním hospodařením strany složil vysoké stranické a vládní funkce ministr zahraničí Josef Zieleniec. Vzápětí se ozval jeden z pracovníků jeho úřadu, český velvyslanec ve Švédsku Petr KOlář, dnes velvyslanec České republiky ve Spojených státech, který podle svých slov nemohl dále mlčet o tom, že ODS má tajné konto ve Švýcarsku. Něco podobného prý také naznačil na schůzi vedení ODS jeden z jejích tajemníků v souvislosti se zamýšlenou výstavbou nového sídla strany a s náklady s tím spojenými.

Pak se na scéně objevil jakýsi Pepa z Hongkongu a televize Nova se zmínila o údajné Klausově vile ve Švýcarsku. Z celé to změti neprokázaných podezření vyšel nakonec Václav Klaus jako potvrzený předseda ODS očištěné od odpadlíků, kteří přešli do nově vytvořené Unie svobody. Ani Milan Šrejber, který prostřednictvím společnosti Moravia Steel, v níž je dodnes předsedou představenstva a převzal roku 1995 se svolením Klausovy vlády jeden z našich nejdůležitějších podniků, Třinecké železárny, nepotvrdil, že by na to dostal od České spořitelny čtyři miliardy úvěru, který nesplatil, jak později psaly Lidové noviny. V jiné věci pak dostal pět a půl roku nepodmíněně, ve vězení však pobyl pouhé tři týdny a rozsudkem vyšší instance byl záhy osvobozen. Podle klíčové osoby celé záležitosti Josefa Zieleniece, jehož bouchnutím dveří všechno odstartovalo, finanční čachry ODS měly mimořádný rozsah a dosah a zřejmě souvisely s velkými privatizačními rozhodnutími z devadesátých let.

Tak to doslova čteme v nejnovějším Zieleniecově vyjádření k té věci deníku Právo z minulé soboty. A důležité jsou i jeho další věty, z nichž cituji. "Tyto peníze přece musely mít za sebou nějakou protislužbu. Jenže ty kauzy se nedořešily, média se soustředila na politický boj a úplně stranou zůstala prapříčina problému." Konec citátu. Z hlavních postav sarajevského atentátu zůstali v politice právě jen ti dva, o nichž mluvíme. Klaus jako prezident republiky a Zieleniec jako evropský poslanec. Oba původním povoláním ekonomové. Že by o ekonomických detailech sarajevského atentátu věděli jen tak málo, jak dosud veřejnosti sdělili? Anebo i Sarajevo, podobně jako Bamberk, má zůstat na věčné časy dobře utajovaným státním tajemstvím?

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .