Demonstrace lékařů po deseti letech

Přesto se zdá, že napětí neroste, možná však svíravý pocit v žaludku každého z občanů. Co když je to se zdravotnictvím opravdu tak špatné, jak říkají nespokojení lékaři?

Demonstrace bude v každém případě velkolepá, přesto by bylo překvapením, kdyby byla opravdu největší. Před deseti lety - přesně 25. března 1996 - totiž v dolní části Václavského náměstí manifestovali nespokojení zdravotníci a sešlo se jich tam 16 tisíc. To je vysoká laťka.

Protesty po deseti letech mohou být pro řadu účastníků skutečným dejá vu. Hlavně pro Davida Ratha, který v roce 1996 ve funkci předsedy Lékařského odborového klubu demonstraci řídil. Požadoval tehdy vyšší platy pro zdravotníky a za hlavního nepřítele označil premiéra Václava Klause. Lékařské protesty byly důležitou epizodou, která zabránila ODS obhájit volební úspěch z voleb v roce 1992. Rathových protestů využila sociální demokracie, která při volbách učinila první krok při nástupu k moci.

Dnes stojí Rath na opačné straně barikády. Profesní organizace lékařů ho chtějí svrhnout z funkce ministra zdravotnictví a dávají mu za vinu ekonomický propad v letošním roce. Paroubkova sociální demokracie není pod stejným tlakem jako Klausova ODS před deseti lety a má ještě možnost manévrovat, například se zbavit kontroverzního ministra. Ale je to možnost spíše teoretická, s Rathem bude nutné vydržet až do voleb.

Dva rozměry mají stávky úplně stejné. Dnes sociální demokraté s údivem sledují protesty lékárníků a praktických lékařů, tedy lidí, jejichž příjmy dosahují přinejmenším dvojnásobku průměrných platů. Ovšem před deseti lety demonstrovali především lékaři z nemocnic, kteří chtěli zvýšit platy z dvojnásobku na trojnásobek průměru. Nutno dodat, že částečného zvýšení před volbami se skutečně dočkali.

Na takových demonstracích může vydělat především hlavní opoziční strana, a to dokonce bez práce. Těžko říct, jak mohou lékařské bouře ovlivnit volební výsledek ČSSD, lednový průzkum STEM však ukazuje, že popularita největší vládní strany už poklesla, přesně o tři procenta. Blížící se demonstrací by tedy měla dramatická atmosféra eskalovat, ovšem k ničemu takovému nedochází. Důvod je zřejmý, sociální demokracie na tom nemá nejmenší zájem. Čím se poměry v resortu víc vyostří, tím bude veřejnost víc pochybovat o bezpečných službách českého zdravotnictví a tím častěji bude dávat vinu vládním politikům.

Přední sociální demokraté už po Rathovi nechtějí nic jiného, než aby situaci uklidnil. Ministr také dělá něco velmi neobvyklého a požadavkům řady zájmových skupin ustupuje.

Například Konfederaci odborových svazů slíbil, že odborářům a zaměstnavatelům zůstanou místa ve správních radách zaměstnaneckých pojišťoven. Poslal k ledu zákon, podle kterého by o cenách zdravotní péče rozhodovalo prakticky bez kontroly jeho ministerstvo. Teď opatrně nabízí, že od dubna změní úhradovou vyhlášku, podle níž soukromé ordinace musí omezit svou nabídku.

Z pohledu protestujících lékařů přicházejí kompromisy příliš pozdě. Zjednodušeně řečeno, požadují, aby ústupky šly ještě dál, a hlavně - chtějí okamžité změny. Například zachovat vliv zaměstnanců a zaměstnavatelů také ve Všeobecné zdravotní pojišťovně, úhradovou vyhlášku zrušit neprodleně a také stornovat zákon o neziskových nemocnicích. To však může ministr jen těžko udělat, protože tím by přiznal porážku vlastní i fiasko celé sociální demokracie. ČSSD byla oslněná Rathovou podnikavostí. Po sérii neúspěchů zdravotnických ministrů začala věřit, že se našel člověk, který může systém změnit k lepšímu a odstranit většinu jeho nešvarů. Měli si včas uvědomit, že každá, i ta nejlepší reforma zdravotnictví vyvolá mezi zájmovými skupinami po několika měsících odpor a že první podrážděná reakce na Ratha přijde přesně před volbami. Ministr učinil vskutku razantní kroky, bohužel pro sociální demokraty se ukazuje, že se přitom nevyhnul chybám.

Tyto chyby budou ještě do demonstrace sečteny. Především jde o to, že Rathovy úsporné kroky omezily nabídku zdravotní péče a zdravotníci jsou nuceni odmítat pacienty. Není pochyb, že spořit je třeba, stanovit lékařům přísné limity však zřejmě není tou nejlepší cestou. Pokud vzbouření zdravotníci na příkladech ukážou, jak se Rathovými vyhláškami omezuje zdravotní péče a jak se ještě v příštích měsících omezí, bude úspěch demonstrace nepochybný. Proto ten nejistý pocit v žaludku - třeba opravdu počíná rozvrat zdravotnického systému, na který jsme byli dosud zvyklí.