Demokratická iniciativa – první pokus o nezávislou politickou politiku u nás po roce 1945

První nezávislou stranou po roce 1945 byla u nás Demokratická iniciativa. Působila od roku 1987, oficiálně pak od ledna 1990. Strana stála na Emanuelu Mandlerovi a Bohumilu Doležalovi, ale ve volbách neuspěla. David Hertl a publicista Pavel Hlavatý.
Historicky první nezávislou politickou stranou po roce 1945 byla u nás Demokratická iniciativa. Působila od roku 1987, oficiálně pak od ledna 1990. Strana, stojící na dvou osobnostech, na Emanuelu Mandlerovi a Bohumilu Doležalovi, ale v žádných volbách neuspěla. Proč?
Demokratická iniciativa (DI) se ustavila mimo rámec Národní fronty od dob vzniku tohoto nejprve pretotalitního a posléze totalitního společenskopolitického uspořádání. Z domácích zdrojů odkazovala ke jménům Palacký, Havlíček a Masaryk.
DI vznikla na podzim roku 1987 jako nezávislá občanská skupina. Její první akcí byl otevřený dopis poslancům Federálního shromáždění, který tehdy podepsala řada opozičních osobností, z nichž některé se členy Demokratické iniciativy nestaly.
Dopis vyzýval k zahájení demokratizace veřejného a politického života, navrhoval zrušit dosavadní kádrové řízení, umožnit pravdivé poznání minulosti, demokratizovat samosprávné instituce, radikálně zlepšit pražské životní prostředí a propustit všechny politické vězně.
DI od počátku formovala vyhraněně politická stanoviska, a z tohoto důvodu byla mezi tehdejšími nezávislými iniciativami spíše ojedinělá (něco podobného, byť se zcela odlišnou koncepcí, představovala pouze Obroda a později Hnutí za občanskou svobodu).
V čele Demokratické iniciativy stáli historik a publicista Emanuel Mandler (1932 až 2009), politolog, literární kritik a publicista Bohumil Doležal (1940) a rusista, překladatel a pedagog Karel Štindl (1938).
Tato trojice se sešla již v legendárním časopise Tvář (1964/65, 1968/69) a spolupracovala i v průběhu normalizace (výroba hraček, ineditní sborníky, bytové přednášky a semináře).
Iniciativa vydávala Zpravodaj Demokratické iniciativy i další samizdatový časopis s proměňujícím se názvem (Pohledem spotřebitele, Pohled spotřebitele, Pohledy) věnovaný společenské každodennosti i praktické drobné práci.
DI představovala na konci 80. let velmi potřebný opoziční politický prvek a v duchu realistických a liberálních tradic utvářela svůj politický program.
Měla vlastní studentskou frakci a snažila se iniciovat vznik a fungování autentických odborů. Podílela se rovněž na ustavení a práci nezávislého Demokratického tiskového střediska.
V květnu 1989 DI zveřejnila rozsáhlý dokument nazvaný Iniciativa k demokratizaci a vytvoření právního československého státu; navrhla v něm na květen 1990 nové volby, k 28. říjnu 1991 novou ústavu a na leden 1992 už řádné volby.
Společně s Chartou 77, Hnutím za občanskou svobodu, Obrodou, Společností přátel USA a Helsinským výborem zaslala DI 5. listopadu 1989 dopis ministrovi zahraničních věcí SSSR Eduardu Ševardnadzemu, v němž ho požádali, aby odsoudil vojenskou intervenci do Československa v roce 1968.
Na podzim 1989 se přejmenovala na Československou demokratickou iniciativu a 11. listopadu 1989 požádala o registraci jako politická strana.
Po 17. listopadu spolupracovala s Občanským forem, kde se (neúspěšně) pokoušela prosadit vytvoření politického modelu standardních politických stran.
Na počátku roku 1990 se ČSDI přejmenovala na Liberálně demokratickou stranu (LDS) a v rámci Občanského fóra získala 30. ledna 1990 kooptacemi dva mandáty ve Federálním shromáždění a několik v České národní radě.
Po prvních svobodných volbách na jaře 1990 se LDS s Občanským fórem rozešla – nejprve byli její poslanci vyloučeni z poslaneckého klubu OF ve Federálním shromáždění, o několik dní později poslanci České národní rady za LDS sami vystoupili z klubu OF. V době největší popularity udávala LDS asi 5000 členů.
V listopadu 1991 se LDS rozdělila na dvě frakce; první v čele s Viktorií Hradskou se v březnu 1992 rozpustila a přešla do ODA, druhá kolem Emanuela Mandlera to odmítla a pokračovala s minimální voličskou podporou v samostatné činnosti; u soudu se pak řešilo rozdělení majetku, následnictví, vlastnictví značky a další spory.
Ještě v listopadu 1995 uváděla LDS asi 150 členů, ministerstvo vnitra v té době zároveň odmítlo zaregistrovat změnu stanov strany.
Důležitý pramen pro informace o DI představuje sborník všech základních dokumentů – doplněný o obsáhlé rozhovory s hlavními protagonisty – Čas demokratické iniciativy 1987–1990 (1993).
Pořad věnovaný Demokratické iniciativě si poslechněte nahoře v článku nebo v iRadiu. Uslyšíte ukázky z dokumentů Demokratické iniciativy i hlasy jejích hlavních představitelů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka