Delší spánek léčí inzulinovou rezistenci teenagerů

Jako inzulinovou rezistenci označujeme stav, v němž některé buňky, především svalové, nejsou dostatečně citlivé vůči působení inzulínu. Následkem je zvýšená hladina glukózy v krvi, cukrovka II. typu a další potíže jako vysoký krevní tlak či obezita. Ačkoli cukrovka II. typu bývá považována za nemoc středního věku, inzulínová rezistence se často objevuje už u teenagerů. Jako příčina se obvykle uvádí nevhodná strava a nedostatečná fyzická aktivita. Současný výzkum však naznačuje, že k inzulínové rezistenci u teenagerů přispívá také nedostatek spánku.

Tým vědců pod vedením Karen Matthewsové z Pittsburské univerzity sledoval vztah mezi spánkem a mírou inzulínové rezistence u 245 zdravých školáků. Ti mimo jiné po celý školní rok nosili na zápěstí aktigraf, který zaznamenával délku jejich spánku. Ze získaných údajů vyplynulo, že teenageři během týdne v průměru spí 6,4 hodin, což je oproti pediatry doporučovaným devíti hodinám skutečně málo. Kratší spánek přitom souvisí s vyšší inzulínovou rezistencí. A to nezávisle na věku a pohlaví dítěte i obvodu jeho pasu a indexu tělesné hmotnosti. Dobrou zprávou ale je, že prodloužení spánku může inzulínovou rezistenci snížit, a bránit tak rozvoji diabetu. Když totiž teenageři, kteří normálně spí šest hodin denně, začali spát o hodinu déle, zlepšila se jejich inzulinová rezistence o 9 %.

Zdroj: American Academy of Sleep Medicine