Davos skončil

31. leden 2005

O tom, že náš svět je čím dál menší, pochybuje dnes už málo kdo. Ne že by se zeměkoule fyzicky scvrkávala, jednotlivé lidské komunity a státy jsou ale stále propojenější, a tím pádem i závislejší na sobě navzájem - jinými slovy, mají k sobě blíž. Vytváří se také jakési světové povědomí, což se prakticky projevuje ve chvílích, kdy nějakou oblast zasáhne nečekaná katastrofa.

Lidská solidarita má najednou ohromnou sílu, protože i člověk na zastrčeném konci světa se dokáže s těžkým osudem obětí ztotožnit. Například my, suchozemští Češi posíláme peníze do oblastí, zasažených tsunami, ačkoliv toto slovo je pro nás více než exotické.

Letošní setkání politiků, podnikatelů a celebrit v Davosu ale (možná nechtě) ukázalo, že proces spojování lidských komunit není jednoduchý, a hlavně, že se nedá odnikud řídit. Odehrává se synergicky a jeho pohonem je prostá potřeba spolupráce či zájem o dění u sousedů, neboli jednoduchá lidská zvědavost. Snad právě proto se globalizace uskutečňuje především v obchodu a v médiích. Nemluvíme-li o islámských teroristech, kteří se rovněž bleskurychle globalizují. Kdybychom chtěli moralizovat, mohli bychom docela spolehlivě prohlásit, že se globalizuje nejenom svoboda a demokracie, ale také zlo.

Téma letošního (už pětatřicátého) setkání mělo být přijímání těžkých rozhodnutí. V závěrečné řeči zdůraznil zakladatel fóra Klaus Schwab, že vlna solidarity s jihovýchodní Asií ukázala, že máme všichno společný osud, a tedy: problémy světa je třeba řešit společně. Dalo by se to říci možná i opačně: tragedie v Asii totiž ukázala i to, že lidé mají naprosto různý osud, a právě proto by se měli snažit o co největší vzájemnost.

Jisté je, že problémy světa se nedají řešit z jakéhosi zázračného centra. V tomto smyslu vyzněla skutečně na pokraji humoru myšlenka francouzského prezidenta Chiraca, že by se měla vybírat mezinárodní daň na financování boje proti AIDS. Je to nápad naprosto scestný, který ale poměrně dobře ilustruje způsob myšlení některých představitelů - těch, kteří by rádi věci dirigovali z titulu postavení či moci.

V přímém protikladu k tomu vystoupila americká herečka Sharon Stoneová, která zjevně nemá představu o komplexnosti světového dění, hned na místě ale prohlásila, že chce bojovat proti malárii, a že na to rovnou poukazuje 10 000 dolarů. Vyzvala přítomné, aby se k její iniciativě připojili, což učinily tři desítky lidí, a byl na světě milion dolarů pro lidi postižené malárií. Daňový propagátor Jacques Chirac se k herečce Stoneové nepřipojil, protože v Davosu nebyl. Jeho projev se vysílal z obří obrazovky.

Je asi zbytečné diskutovat o mezinárodní dani a otázkách, jež by taková myšlenka vyvolala. Škodolibě by se dalo poznamenat, že by ji mohli vybírat například Američané a rozdělovat pro změnu Francouzi. Není ale zbytečné poznamenat, že kdyby se taková mezinárodní daň vybírala na jihovýchodní Asii, asi by jednotliví lidé necítili potřebu z vlastní iniciativy přispívat. Kdo ví, zda by z Česka odešlo nynějších 300 milionů.

Vraťme se ale k Davosu. Tamní fórum se projevilo tím, že mnoho lidí prezentovalo různé postoje a různé zájmy. Nový ukrajinský prezident Viktor Juščenko například doufá, že Kyjev co nejdříve podá přihlášku do Evropské unie, ačkoliv si uvědomuje tvrdou domácí relalitu. Novopečený místopředseda izraelské vlády Šimon Peres by chtěl, aby Evropská unie obchodovala s Palestinci a povzbudila tím jejich problematickou ekonomiku. Český prezident Václav Klaus vědecky dokazoval, že Evropská unie se nemůže současně rozšiřovat i prohlubovat. Irský zpěvák Bono zdůrazňoval, že je potřebná pomoc chudým zemím v Africe. Účastníci z jižní Ameriky zvažovali pro a proti vytvoření celoamerické zóny volného obchodu. Mluvilo se o tom, že v Rusku začínají být podnikatelé vydáni na milost a nemilost vládě a státním úředníkům. Čína řešila otázku kurzu své měny vůči dolaru a šéf vídeňské agentury pro atomovou energii Muhammad Baradej poněkud naivně chválil Írán za jeho spolupráci v otázce kontroly nad vysoce kontroverzním jaderným programem.

Zkrátka, každý zahrál svoji písničku, zalyžoval si a jel zase domů. Přesně tak to má ale samozřejmě být na setkáních, jež mají charakter fóra. Jinými slovy, letošní Davos potvrdil, že globalizace půjde svou cestou. Je to totiž proces, který nemůže jednotlivec obsáhnout. Faktem je, že těžká rozhodnutí je potřebné přijímat. A to po Davosu, stejně jako před ním.

autor: Daniel Raus
Spustit audio